FF Yoshie.M

Proč? / Protože mám štěstí

24. července 2011 v 15:01 | napsala Yoshie.M
Já osobně s tímhle dílem nejsem moc spokojená ... Ale doufám, že se bude líbit alespoň vám. ^_^

Byla jsem na cestě už čtyři dny. Byla jsem vyčerpaná a unavená. Moc jsem toho nenaspala. Vždycky, když se mi podařilo usnout, zdálo se mi o Narutovi. Znovu jsem viděla, jak klečí na zemi a pláče. Kvůli mně. Zkoušela jsem tyto myšlenky vyhnat z hlavy a alespoň na chvíli spát, ale nikdy to nepomohlo. Pak už jsem se bála jen na chvíli zavřít oči. A tak jsem prostě nespala. Když mně přepadla únava, promnula jsem si oči, nebo si chrstla do obličeje vodu. Byla jsem pořád v pohybu, to byla nejlepší obrana proti spánku. Jenže pak, když už se únavě skoro nedalo bránit, když jsem se pohybovala vlastně jen silou vůle a navíc jsem pěkně dlouho nejedla, jsem zkolabovala. Nevím ani, kde jsem byla, moje vidění bylo tak rozmazané, že mi všechno splývalo. Pamatuji si jen, že jsem padala dolů, několikrát jsem se o něco udeřila do hlavy i do jiných částí těla a pak, místo velkého nárazu mně někdo chytil. Cítila jsem, jak dopadám na něčí ruce, které si mně k sobě přivinuly a někam mně nesly.

01 Proč? / Protože jsem srab.

1. července 2011 v 12:58 | napsala Yoshie.M
Taakže, mám tu pro vás novou ff. Je snad ještě zamilovanější, než Jako oheň a led. :D
No ... tak doufám, že se vám bude líbit. :]
Jinak, pokusím se dopsat další díl JOAL (Jako oheň ...) a pak vám ho sem pošlu. ;]

Nesnáším se. Proč utíkám? Proč mu to nedokážu říct? Bojím se, že by mně odmítl? Ne. Tak proč?
"Yoshie?" Ozvalo se za mnou. Ano, byl to on. Strnula jsem, nemohla jsem se otočit. Zrovna on mně musel přistihnout při odchodu z vesnice?
Slyšela jsem jeho přibližující se kroky, viděla jsem, jak mně obešel a zastavil se přede mnou. Pohledem zkoumal mou tvář. "Kam jdeš?" Zeptal se a zamračil se. Nemohla jsem mu ani pohlédnout do tváře, jak jsem se za sebe styděla. A také proto, že jsem věděla, že jakmile se mu podívám do očí, budu vědět odpověď na mou otázku.

Jako oheň a led / 9) Střet

19. června 2011 v 18:21 | napsala Yoshie.M
Moc se omlouvám, že to trvalo tak dlouho .. a navíc je to hrozně krátké. Ale to víte .. ve škole už nezbývá moc času na to, abych si opravila známky a tak se snažím, jak to jde. Snad se na mně nebudete zlobit. :]

I přes to, že cesta zatím proběhla v naprostém pořádku, Kankuroa nepřestávaly opouštět obavy. A abych pravdu řekla, jeho obavy byly oprávněné - což bych vám samozřejmě neměla prozrazovat, ale tak co už.
Výprava pokračovala jako každá jiná. Feudální pán nadával, že ho nesou moc rychle, a když zpomalili, bylo to zas moc pomalu. Yukiiny klony byly značně vyčerpány, takže se čas od času muselo zastavit. Ale tentokrát se nezastavili, protože byli unavení. Ale proto, že Kankuro zpozoroval cizí pohyb. Yuki pochopila, že něco není v pořádku a vyvolala pár dalších klonů na ochranu feudálního pána. Zpoza stromů se vynořilo zhruba deset ninjů od hlavy až k patě zahalených do černého oblečení. Každý z nich v ruce držel jakousi podivnou zbraň, kterou Kankuro nikdy v životě nevidě.

Jako oheň a led / 8) Strachování

29. května 2011 v 18:42 | napsala Yoshie.M
Uběhly tři měsíce od doby, kdy Kankuro poprvé učil Yuki, jak se zachází s loutkami. Bylo až neuvěřitelné, že se každým dnem stále víc a víc sbližovali, ač se třeba zdálo, že už to možná ani nejde. Zatímco Kankuro si byl ve svých pocitech naprosto jistý, Yuki si stále myslela, že je to jen obyčejná přátelská náklonnost a vděčnost, co k němu cítí.
Celou tu dobu trávili doma, nebo venku, kde jí Kankuro ukazoval zbylá místa ve vesnici a představoval vesničany. Připadal si zahanbený a sobecký, když si uvědomoval, že vesničané Yuki přijímají mezi sebe. Znamenalo to totiž, že se co nevidět pravděpodobně přestěhuje do vlastního bytu a on s ní nebude moci trávit tolik času, jako doposud. Teď však měl jiné starosti. Celé tři měsíce jim Gaara nedával mise, aby si zde Yuki mohla zvyknout. Ale zhruba před týdnem k nim vyslal nějakého genina, kterého Kankuro znal jen od pohledu a ten jim oznámil, že by se měli rychle připravit na tvrdší režim. Mise, na které Kankura vždy posílali, byli typu A, někdy S. A Gaara byl dobře informován o Yukiiných nemalých schopnostech, což znamenalo, že na obtížnosti misí nepoleví. A i když to věděl i Kankuro, nemohl se zbavit strachu, který o ní měl. Nikdo se mu nemohl divit, miloval jí tak, jako nic jiného. A on cítil v kostech, že se něco stane. Dnes.

Jako oheň a led / 7) Loutky

28. května 2011 v 20:55 | napsala Yoshie.M
Když se ráno Yuki probudila, Kankuro překvapivě spal stále vedle ní. Hnědé vlasy, které mu místy spadaly do obličeje, se mírně nadzvedávaly při každém jeho výdechu. Hrudník se mu hýbal pod vzduchem, který neustále nabíral a zase vypouštěl z plic. Dokonce, jak ležela s tváří položenou na jeho hrudi, slyšela každé tlučení jeho srdce. Zvedla pohled a zadívala se mu do obličeje. Byl nesmírně roztomilý. Tvářil se jako malé spící dítě, kterému se právě zdál velmi krásný sen. Musela uznat, že se jí Kankuro líbil. A komu také ne? Byl to moc hezký a určitě žádaný kluk, a když ho teď poznávala blíž, zjišťovala, že ho má opravdu ráda. Byla šťastná za den, kdy ho potkala, protože v ten samý den získala člověka, který jí byl momentálně - a pravděpodobně i po zbytek života - nejbližší. Nebyla si jistá svými pocity, jelikož celý život žila v ústraní a cítila maximálně hlad, nebo utrpení, ale na sto procent věděla, že Kankuro je ten, se kterým by chtěla strávit zbytek svého života. A i kdyby ji opustil - silně doufala, že ne - tak by na něj nikdy nezapomněla. Kdyby se opravdu něco takového stalo, nejspíš by si ho představovala vedle sebe a tím by si krátila volné chvíle, kterých by asi bylo požehnaně mnoho. Představovala by si, jak by ji konejšivě hladil po vlasech, kdyby se jí něco stalo, jak by jí objímal, kdyby nemohla usnout, jak by se staral, jestli jí něco nechybí.

Jako oheň a led / 6) Utěšování

20. května 2011 v 20:16 | napsala Yoshie.M
Odvedl Yuki na své oblíbené místo. Ne proto, že to tam měl rád, ale proto, že bylo nejblíže a on věděl, že teď Yuki potřebuje na nic nemyslet a to co nejdřív. Místo, na které ji zavedl, bylo staré, zapomenuté, dětské hřiště. Nikdo sem nechodil a byl tu klid, bylo to tu přímo jako stvořené pro takovéhle situace. Oba dva se posadili na dětské houpačky, řetězy, které je přidržovaly, již byly rezavé a skřípěly, ale přesto pevné, jako kdyby byly nové. Chvíli bylo ticho, pak ovšem začaly být slyšet zvuky padající vody, tedy slz, které Yuki spadaly po tváři. Kankuro ji chápal. Dozvěděla se, že ztratila rodinu, kterou sice nikdy neviděla, ale vždy doufala, že uvidí. Také se jí určitě musela dotknout Temariina slova. Mladík si připadal špatně, že nic nedělal. Zvedl se tedy a přidřepl si vedle ní na písek. Chytil ji za ruku a stáhl k sobě dolů, kde ji objal a šeptal jí do ucha konejšivá slova. Yuki zaryla nehty do jeho košile a plakala.

Jako oheň a led / 5) Nepříjemné setkání

18. května 2011 v 18:57 | napsala Yoshie.M
Ráno, když se oblékli a nasnídali, Kankuro řekl, že Yuki provede po vesnici, přesně, jak si naplánovali předchozí večer. Během popisování všelijakých budov a míst po dívce stále pokukoval. Nemohl si pomoct, líbila se mu. Už se ani trochu neobával, že by snad měla nějaké nepřátelské sklony, které by se mohly později projevit. Stoprocentně jí důvěřoval.
"Takže, už jsem ti ukázal nemocnici, restaurace i obchody, budovu Kazekageho už znáš, tak zbývají snad už jen cvičiště ... nikam jinam asi chodit nebudeme." Pokrčil rameny a vydal se k první tréninkové louce. Kankuro s sebou pro jistotu vždy nosil jeden svůj přivolávací svitek, tak si myslel, že by se na cvičišti mohl před Yuki trochu vytáhnout se svými loutkami. Ovšem neměli štěstí, na cvičišti už trénoval tým třech kunoichi, které si Kankuroa hned všimli. Shodou okolností patřily do té trošky lidí, které Kankuroa poznali i bez jeho obvyklého zjevu. Jak Yuki zjistila, spousta dívek ve vesnici šílela po Kazekagovi a tyhle tři jak vidno nebyly výjimkou. Zřejmě si mysleli, že by se k němu přes Kankuroa mohli dostat blíž. Shlukly se kolem mladíka do těsného půlkruhu a Yuki tak od něj oddělily. Začal být nervózní, příčilo se mu, aby mu někdo bránil s ní být a také si vzpomínal na Gaarova slova, že by jí snad někdo chtěl ublížit. Přes poskakující a ječící dívky ji nikde neviděl, snažil se rozhlížet kolem sebe, nic.

Jako oheň a led / 4) První den

17. května 2011 v 10:37 | napsala Yoshie.M
Následující noc Kankuro spal v obývacím pokoji a Yuki v ložnici. Ráno se probudil celý rozlámaný. S pomyšlením na tu řadu povinností co dnes bude muset vykonat s bolavými zády, se rozhodl, že bude muset pořídit něco pohodlnějšího.
Když se mladík konečně rozhodl vstát, oblékl se a připravil snídani na stůl.
"Vstávej!" Zabouchal na dveře od pokoje, kde dívka zrovna spala. Dveře se otevřely a v nich stála Yuki, již převlečená, bez náznaků ospalosti.
"Nespala jsem už nějakou chvíli. Čekala jsem, než vstaneš." Vysvětlila a vešla do místnosti.
"Aha, musela ses tu nudit ... příště mně vzbuď." Pousmál se. "No nic, udělal jsem něco k snídani, dáš si?" Pokynul hlavou ke stolu.

Jako oheň a led / 3) Nový začátek

15. května 2011 v 9:53 | napsala Yoshie.M
Mladý ninja zaklepal na dveře kanceláře jejich kazekageho. Jakmile se ozvalo "Dále." On, i kunoichi, kterou přivedl, vstoupili. Gaara se zadíval nejprve na svého bratra, poté na dívku a zpátky.
"Co se stalo?" Nechápal. Kankuro začal s vysvětlováním. Řekl mu, jak se dívka jmenuje, jakým peklem si prožila i proč ji vyhostili z vesnice. "Kankuro, naprosto chápu, jak se musí cítit a i to, že jí věříš. Ale jako Kazekage, nemohu ignorovat hlas lidu. Oni mají z Yuki strach a pokud bych ji nechal zde ve vesnici samotnou, mohli by se ji pokusit zabít. Jsou tu dvě možnosti ..." Odmlčel se. "První je Yuki zavřít do přísně střežené věznice, kde ji budou hlídat naši ninjové. Jenže myslím, že s tím oba dva nebudete souhlasit ..." Kankuro ho přerušil.

Jako oheň a led / 2) Seznámení

7. května 2011 v 11:51 | napsala Yoshie.M
Chuninové z písečné, kteří se s Kankuroem vypravili na misi a nyní přebývali v malém, provizorním táboře, se udivili, když jejich velitel z hlídky přivedl mladou dívku, svázanou jeho chakrovými vlákny.
"Dovolte mi, abych vám představil našeho vetřelce." Pokynul Kankuro hlavou k jeho zajatci.
"Holka? Ten nebezpečný ninja, je holka?" Divil se jeden z Kankurových podřízených.
"Zřejmě je velmi silná. Moje loutka se roztříštila o její led." Zamračil se na ninju kapitán celé mise.
"Zřejmě?" Zeptal se další.
"Nechce s námi bojovat. Vydala se mi na milost." Vysvětlil Kankuro.
"To se nás tak bojí?" Zasmál se další.
"Ne, já se nebojím." Řekla dívka, už zas měla na tváři ten klidný výraz.
"To ti tak budu věřit. Proč by ses jinak nechala dobrovolně zajmout?"
"Mám k tomu svoje důvody." Pokrčila rameny.
 
 

Reklama