FF Tifa

Story about... 8

3. března 2012 v 8:56 | napsala Tifa
Rozbrečela jsem se, jak malé dítě, a okamžitě jsem se rozběhla ven z bytu. Probíhala jsem ulice a snažila se koukat na cestu. Několikrát jsem zakopla, měla jsem slzy v očích a srdce v nedohlednu. Tohle mi nikdo nikdy neudělala. Byla jsem zničená, zrazená a cítila jsem se, jako kdybych padala do hluboké jámy. Jako kdybych byla zamotaná v síti a nemohla se ani pohnout, a žádná ruka, která by mi pomohla, tu nebyla. Doběhla jsem až k domu. Myslela jsem si, že nemám sílu ani vyjít ty schody. Naplno jsem se rozplakala. Už jsem konečně stála u dveří, ale byla jsem tak rozrušená, že mi nešly otevřít dveře. Mezi vzlyky jsem zle nadávala a zároveň jsem se snažila zůstat v klidu. Jenže tohle všechno dohromady nešlo! Lekla jsem se, když jsem slyšela otevírání dveří. Byl to Sasori, který bydlel naproti. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. Zvlášť po tom, co jsem ho odmítla a odešla od večeře, jen proto, že jsem se zamilovala do toho hajzla. Vzpamatovala jsem se a rychle jsem otevřela dveře.

Story about... 7

8. ledna 2012 v 10:44 | napsala Tifa
Když mě přešel smích nad Ininouu SMSkou, konečně jsem se mohla připravit na večeři. Musela jsem si dát pořádnou ledovou sprchu, abych ze sebe smyla celý ten den. Těšila jsem se na Sasoriho. Věděla jsem, že mi pomůže alespoň na chvíli zapomenout na ten incident s Fugakem. Ale rozhodně v tom nebylo nic jiného než navázání přátelství mezi sousedy. Měla jsem Itachiho a milovala jsem ho. Proč bych ho podváděla? Neměla jsem důvod. Ano, byl někdy otrávený a protivný, ale to jen z důvodu jeho těžké práce. Ale v tu chvíli, když jsem se nad tím zamyslela, byla pravda, že neděláme nic jiného než, že se spolu milujeme. Nikam nechodíme, netrávíme spolu čas, sotva ho vidím mimo práci. Tuhle myšlenku jsem rychle zahnala. Nehodlala jsem si kazit večer. Oblékla jsem se do tmavě šedých rozevlátých šatů a vydala se přes chodbu k mému novému sousedovi.
Zazvonila jsem na zvonek. Byla jsem trochu myšlenkami jinde, ale hned, jak Sasori otevřel dveře, tyhle pocity zmizely.

Procházka do pekla - Kapitola 1.

1. října 2011 v 10:54 | napsala Tifa
"Páni, vypadá to tady parádně!" Párkrát se nostalgicky otočila dokola, aby se ještě na chvíli mohla vcítit do té euforie. "Chce se mi spát." Její tvář nabyla typického znuděného výrazu.
"Ty budeš Rolerai, viď?" Promluvil na ni týpek s hnědými vlasy a patkou přes celé jedno oko.
"A ty jsi kdo?" Nedůvěřivě na něj zírala.
"Hele nebuď tak nepřátelská." Rozpačitě se usmál. "Já jsem Kamizuki Izumo. Godaime- sama tě očekává." Dívka se zelenými vlasy na něj kývla a společně se vydali k budově na druhé straně vesnice. Rolerai Sei se ten den přestěhovala do Konohy. Měla dostat přidělený byt a práci. Když vyřídila všechny formality s Tsunade, Hokage v Listové, rozhodla se podívat po okolí a najít nějaký stánek s jídlem. Poté, co přešla stánek s názvem Ramen a divného kluka v oranžovém, co se nepřetržitě ládoval, rozhodla se radši koupit si nějaké ovoce ve stánku. Už měla jen pár milimetrů k ukousnutí dobře vypadajícího zeleného jablka, ale někdo ji vyrušil.
"Páni, nádherný vlasy!" Vybafla na ni zezadu mladá štíhlá dívka. "Jsou pravý?"
"Shayu, to bylo nemístné!"

Story about... 6

18. září 2011 v 17:18 | napsala Tifa
Řídila jsem se Ininou radou dva celé měsíce. V tomto období spadl můj život do nudného stereotypu. Každý den po šichtě, někdy i v pracovní době, přišel Itachi a společně jsme si… Ehm… Užili. V práci to nebylo těžké, ale když mi zadávali těžší a těžší úkoly, začala jsem chybovat. Dost často jsem na něco zapomněla nebo něco udělala prostě špatně. Dostala jsem vynadáno od nadřízených, ale hodněkrát mě zachránil Itachi. Jednoho dne se ukázalo, že mě bude muset zachránit něco jiného.
"Zase jsi to posrala, Haruno!" Zakřičel ředitel Fugaku a mrsknul složkou papírů o svůj stůl. Tiše jsem vyjekla leknutím. Cítila jsem, že bude hůř. Zase jsem to pokazila a to ani nevím, jak.
"Omlouvám se, pane." Sklopila jsem hlavu. "Já nechtěla."
"Ty nikdy nic nechceš. Myslel jsem, že budeš aspoň k nečemu, ale jsi na nic!" Zvýšil hlas. Paní Mikoto už v práci nebyla.

Když se sen splní 10

10. září 2011 v 23:33 | napsala Tifa
"Nejsem otvavnej."
"Ale jo! Jsi ten nejotravnější člověk, kterýho znám."
"Eh, počkej… Zda se mi jako bych to říkal já."
"Blbče!" Vzala polštář a bacila ho přes jeho vymazlený obličej.
"Tak promiň…Promiň říkám. Už toho nech." Mluvil přes smích obou v místnosti a upravoval si svoje rozcuchané vlasy. Ale v místnosti byla i další osoba…
"Tak mládeži vyrážíme. Pohyb." Křikl Asuma přes celý pokoj a s pobavením sledoval rozcuchaného Shikamara a Temari, která strkala do polštáře peří, které vylétlo v náletu na Shikamarovu tvář.
"Temari, převleč se a musíme jít. Když to půjde dobře, tak jsme zítra v Listové." Dořekl a odešel.
"Tak já počkám venku."
"Ale počkej! Pořád jsi mi neřekl, co jsi chtěl." Zastavila ho naléhavě.
"To nic. Nebylo to důležitý." Řekl a už opravdu odešel.
Ještě chvíli se Temari převalovala v posteli a pak se začala převlíkat. Když si dávala vlasy do culíku (resp. Do culíků) vrátil se mladý Nara.

Story about...5

10. září 2011 v 23:27 | napsala Tifa
Dva bloky od restaurace Isis stál obrovský čtyř - hvězdičkový hotel Fiesta Grande, ke kterému jsme samozřejmě dojeli autem. Dveře mi otevřel mladík v červené uniformě. Slušně, s oslovením "slečno" pozdravil a pokynul mi ke vchodovým dveřím. Itachi rovnou zamířil k recepci. V tu chvíli jsem si říkala, co to k sakru dělám? Nechám se jen tak svést?
Ale co! Dostanu ještě někdy takovou šanci? Líbí se mi, já jemu očividně taky - tak v čem vidím problém. Vtipné ty moje úvahy.
Nebyla to žádná zamilovanost, ale pomalu a jistě to k tomu směřovalo. Věřila jsem mu, připadal mi dokonale. Jak jsem byla naivní.
"Smím?" Zazněla otázka, když se dotkl mých ramen, aby mi sundal kabát.
"Jistě." Usmála jsem se dost rozpačitě.

Když se sen splní 9

8. září 2011 v 21:07 | napsala Tifa
Ráno, hned poté, co se Shikamaru probudil, běžel do nemocnice za Temari. Když zjistil, že se, bohužel pro něho, neprobrala, řekl si, že si alespoň dojde pro kávu. Tam znova potkal tu černovlasou holku z Písku. Nepamatoval si, jak se jmenuje.

"Dobré ráno Shikamaru." Pozdravila s úsměvem.

"Eh jo jo, tobě taky." Vysoukal ze sebe. Sklesle vytáhl z kapsy pár mincí a ještě sklesleji je hodil do tmavě modrého automatu.

"Pořád tě to nepřešlo?"Zeptala se malá černovláska s azurovýma očima. "Bude v pořádku, uvidíš." Pokračovala, když jí neodpověděl.

"Tifo?" Otočil hlavu, když si konečně vzpomněl na její jméno.

"Ano?"

"Děkuju ti. Za všechno."

Story about...4

1. července 2011 v 12:48 | napsala Tifa
Páni další Uchiha. Že by syn ředitele?
"A já bych zase nechtěla něco udělat tak…huh… Panebože vůbec nevím, co říct." Rozesmála jsem se. On se naštěstí přidal. "To nevadí, obvykle tak na lidi působím." Řekl ironicky. "Jste moc roztomilá, smím-li si dovolit Vám to říct." Mluvil seriózně.
Takového chlapa bych si ani nezasloužila. Ach nad čím to zase přemýšlím.
"Samozřejmě, že smíte. Já jsem Sakura, Sakura Haruno."
"Těší mě." Podal mi ruku.
"Mě taky."

Když se sen splní 8

1. července 2011 v 12:48 | napsala Tifa
Kakashi a jeho tým se utábořili. Roztáhli stany a dali si večeři. Sakura měla vcelku dobrou náladu a tak se s nimi dala do řeči. Všichni si skvěle zabavili povídáním, až na Naruta, který přes svoji neustále plnou pusu, nemohl mluvit. Feudální pán se rozhodl, že si půjde lehnout. To Naruto už usnul u jídla no a Kakashimu se nechtěl hasit oheň a uklízet, tak řekl, že je hrozně unavený a rychle zmizel. Sasuke se naštval, ale co mohl dělat. Společně se Sak uklidili, co tam zbylo. Chovali se normálně, jakoby zapomněli na to, co se stalo. Bavili se hodně o technikách a dostali se až k tomu, že by Sakura chtěla vyždímat víc ze živlu ohně.

Story about... 3

16. června 2011 v 18:45 | napsala Tifa
Vešla jsem do budovy a chvíli jen tak stála u cedule s… no řekněme návodem, jak se vyznat v tomhle obrovském baráku. Hledala jsem kancelář ředitele. Našla jsem ji v patnáctém poschodí. Vyjela jsem výtahem tak rychlím, až se mi z toho zvedal kufr, a pomalými kroky jsem se doplazila až k obrovským dveřím. Jemně jsem zaklepala a přešlapovala z jedné nohy na druhou. Otevřela mi tehdy krásná modrovlasá žena.
"Dobrý den. Vy budete ta slečna, co žádá o práci. Já se jmenuji Mikoto Uchiha, velice mě těší." Podala mi ruku. Uchiha? Takže opravdu rodinná firma.
"A-ano, jsem Haruno Sakura."
"Dobře, počkejte tu prosím. Pan ředitel má zrovna klienta." Usmála se a pokynula mi směrem ke křeslu v rohu.
 
 

Reklama