FF Tai

Hi no kuronikuru (Kronika ohně) část 3.

28. dubna 2011 v 20:02 | napsal Tai
Ráno všechny vzbudil běžný budíček senseie, kopání žáků do zadku. ,, Vstávejte lenoši" zařval na celý les a každého zvlášť kopl do zadku přes spacák. Všichni se unaveně posadili a dvojčata si nastejno promnula oči a zamžourala. ,, Vstááááávat! " zařval ještě jednou sensei a všichni vyskočili úlekem ze spacáků. rychle si zbalili a vydali se během na cestu. Po několika hodinách únavného běhu sensei ještě přidal ,, Chvátněte vy kůže líný jinak to nestihneme! jestli se to kvůli vám pokazí, tak vám garantuju, že vás nechám jmenovat z5 na chunniny a už NIKDY nebudete moct být jounini! " Všichni už byli unavení a měli sto chutí říct senseiovi že už nemůžou, věděli však že by je seřval že takhle nemůžou být ninjy Listové když nevydrží běžet že už nemůžou, věděli však že by je sensei seřval větami, že nejsou ninjové když nedokážou běžet ani ,,jen" 6 hodin v kuse.

Hi no kuronikuru (Kronika ohně) část 2.

26. dubna 2011 v 18:05 | napsal Tai
,,Vaše mise bude najít a přivést uprchlého vězně jménem Zan Naku, ze spisu vidím že Achimiru by ho mohl znát ..." Achimiru přikývl na souhlas. Najednou se za Hokagem ozvala Tsunade ,, Ale nemůžeš dát čerstvým jouninům misi takové úrovně ... " Hokage jen rukou odbyl Tsunade, která se vrátila na své místo a zuřivě se začervenala. ,, Tak běžte, tenhle svitek vám pomůže, máme tyto informace ze spolehlivých zdrojů" podal Hokage Achimirovi svitek. Všichni se uklonili na pozdrav a vyšli před budovu. ,, Máte 5 minut na to, aby jste si zabalili, sraz u brány. Jestli někdo nepřijde včas, ponese všem věci" řekl chladně sensei. Všichni se rozeběhli domů pro věci, jen sensei vklidu šel.

Hi no kuronikuru (Kronika ohně) část 1.

25. dubna 2011 v 9:02 | napsal Tai
,,Kdysi jsem se zeptal sám sebe: Co to znamená být ninjou? Proč to vůbec děláme, proč chráníme naší vesnici? Pokládáme životy za své blízké, za ty na kterých nám zálaží ... ? Přemýšlel jsem dlouho, několik dní a nocí nad tím hloubal a promítal si dny uplynulé a současné. Nedošel jsem k žádnému přímému závěru ale objevil jsem něco mnohem cennějšího. Objevil jsem, že odpověď je v každém z nás.

Bylo vyprahlé,letní odpoledne a partička mladých jouninů jde na oběd do Ichiraku ramen. Pět pozadí usedlo na pět barových židliček a objednávali si, co jim hrdlo ráčelo. Jen jeden tiše seděl a mlčel zahleděný do čínských hůlek položených na baru. ,,Ale no tak Chitaai ty nebudeš jíst?" plácl ho rozesmátý kamarád po zádech. ,,Vy si to možná ještě neuvědomujete, ale teď už jsme několik hodin jounini ... teď už budeme pracovat naplno na všech misích ..." dodal trochu smutně Chitaai. ,, Ale notak, přece tě teď nebude mrzet že po tom tréninku jsme prošli bez ztráty " zahuhlal s plnou pusou kamarád do misky ramenu. Chitaai se pousmál a pustil se do svého jídla které mu mezi rozhovorem podšoupla bez jediného zvuku červenající se dcera majitele Ichiraku. Když všichni skončili oslavovat žranicí, každý se rozešel domů.
 
 

Reklama