FF Šmoulinka

Na světě není nic lepšího

23. září 2010 v 19:03 | napsala Šmoulinka
Krev.Všude samá krev.Nemůžu se jí vůbec zbavit .Krev je všude ,i když zavřu oči.Ta červená tekutina mě pronásleduje i v představách.Nemůžu si na to dívat.Pane bože a co je tohle.To je snad tělo.Ne co jsem to provedla ?Zabij mě prosím zabij mě dál už to nevydžím.Nedokážu s tím žít .Tohle už je pátý.Pátý člověk ,kterého jsem zabila.Asi se s toho zblázním .Nevydržím ten pocit viny .Nedokážu se smířit s tím ,že jsem je zabila.Duše těch čtyř mě pronásledují ve snech a duše toho pátého se k nim určitě přidá.Dohánějí mě k šílenství.Radši zemřu ,abych to nemusela snášet.
Ne.Když si to teď uvědomuji nesmím zemřít.Nezabila jsem je zbytečně.Ještě musím zabít jednoho.Pak si mě klidně vemte vy spropadené  duše.Vemte si mě ,ale až dokončím svou práci.

Za hranicemi nemožného - Úvod

23. září 2010 v 19:03 | napsala Šmoulinka
"Setake.Ne!".V tom se celá spocená a udýchaná proudila ze své noční můry.Místnost v které seděla ,byla ještě potemnělá .Byl to "její" pokoj,který obsahoval jen jedno okno a od pohledu velmi starou a nepohodlnou palandu na které ležela dívka s blonďatými vlasy a fialovými proužky.Její obličej zdobily koketní modrozelené oči.Pomalu se vyškrábala na nohy a pohlédla z okna.
Měsíc ještě slabě svítil a osvětloval několik v řadě postavených domů .Výhled na zbytek vesnice zakrývaly stromy ,nad kterými se tyčila vysoká červená budova s černým nápisem (oheň) v červeném kruhu.Za budovou se ve svitu měsíce třpytily čtyři do hladka vytesané hlavy v čisté skále.Po chvíli sledování těchto majestátních výtvorů už nevěděla proč ještě být zavřená v tom pokoji.Rozrazila strochnivělé dřevěné dveře a vydala se chodbou ke koupelně.
 
 

Reklama