FF Shui

Podzim

10. ledna 2012 v 14:50 | napsala Shui
Jedna z mých kratších, úvahových a metaforických povídek. Zatím ji nikdo plně nepochopil a někdy mám pocit, že ani já jí tak úplně nerozumím :-) . Snad se bude alespoň někomu líbit.

Miluji podzim, protože mi připomíná tebe. Vítr se svobodnou duší, který přináší život a hru kamkoliv se dostane, zároveň však ničí klid a pohodu. Podzimní vítr se nedá zkrotit, ani zastavit. Někdy je těžké se s ním zžít, ale není nikdo, kdo by ho nenáviděl. Vítr letá vysoko a tak rychle jak se mu zachce. Hladí mě po tvářích a šeptá slovíčka lásky. Miluji podzimní vítr, protože je jako ty.

Dva světy, ale jen jedno přání 6.

20. listopadu 2011 v 15:18 | napsala Shui
Další díl mé tak trochu povídky :D Opět upozorňuji, že je to dílo staré jako pyramidy, tak prosím omluvte stylistické nedostatky :-)

Kousek cesty jsme šli mlčky a na Narutovi bylo vidět, že už to dlouho nevydrží. Asi není zvyklý moc dlouho mlčet. Rozhodla jsem se ho už dál netrápit.
"Naruto? Jaké to je být ninjou?" tohle bylo to správné téma, aby mluvil až do večera.

Nadšeně mi začal vyprávět o tom, jak se stal ninjou a já ho se zájmem poslouchala. Některé věci jsem už slyšela od Gaary, ale nevadilo mi to poslouchat znovu, v jiné verzi. Opravdu mě to zajímalo. Když skončil, byl už skoro večer a tak jsme se zastavili a rozdělali oheň.

Dva světy, ale jen jedno přání 5.

8. listopadu 2011 v 15:40 | napsala Shui
Zdravím, po nějaké době, je tu další část mé nehorázně staré povídky, ale musíte mě omluvit jelikož já v tuto chvíli píši zásadně originální, tak tato fanfiction je stará záležitost, ale snad se bude někomu líbit - taková oddechová spíše :-)

Vzbudila jsem se. Ležela jsem někde pod stromem. Na chvíli jsem zadoufala, že je to moje bříza, ale pak jsem si všimla, že není.
Zvedla jsem hlavu. Všude okolo mě byl les a kousek dál byla vidět nějaká pěšina, po které občas někdo projel s vozem.
Počkat?! S vozem....??
Zvedla jsem se, i když mě bolelo celé tělo, udržela jsem se na nohou.

Dva světy, ale jen jedno přání 4.

15. října 2011 v 10:55 | napsala Shui
Tentokrát bylo zase ráno......
Ráno, bez jediné chybičky........
Opět žádný déšť, na obloze se proháněly bílé mraky připomínající nadýchané peřiny......
Procházela jsem lesem, dokud jsem nenarazila na malou prosluněnou mýtinku......
Byly tu spousty květin. Od malých sněženek až po slunečnice vzadu u stromů......
Ani snad nemusím říkat, že nejvíc mě zajímal Gaara, který ležel na zádech a měl zavřené oči.
Vypadalo to, že snad spí.....
Když jsem se otočila a chtěla jít pryč, abych ho nevzbudila, otevřel oči: "Kampak jdeš?"

"Teď už nikam." zase jsem se otočila zpátky.

Pousmál se, ale pak hned zase zvážněl: "Luchio. Musím si promluvit."

Dva světy, ale jen jedno přání 3.

10. října 2011 v 19:53 | napsala Shui
Pokračování příběhu :-) (ještě jedno upozorňuji, že je to asi 3 roky starý výtvor z dob mých začátků :D, , tak snad se vám to bude alespoň trochu líbit)

Začalo se stmívat. Normální lidé si vyšli na večeři, nebo do kina. Já šla spát.

Tak jsem zase tady.............
Les, ale tentokrát byla noc.........
Ležela jsem na stejném místě jako vždy, byla to vysoká bříza a jasně bílou kůrou.....
Zvedla jsem se a rozhlédla se kolem. Nikoho jsem neviděla a tak jsem prostě někam šla....
Nakonec jsem došla na ten samý okraj lesa jako už dřív.....
Podívala jsem se na nebe. Bylo to úžasné. Tisíce malých zářivých hvězd v různých barvách tvořily nejrůznější souhvězdí, které jsem ještě nikdy neviděla......
"Ahoj"
Škubla jsem sebou. Ten hlas vyházel ze stromu hned za mnou.
Otočila jsem se: "Ahoj" . Seděl na široké větvi a pozoroval hvězdy stejně jako já před chvílí.

Dva světy, ale jen jedno přání 2.

5. října 2011 v 15:46 | napsala Shui
Je tu další díl této staré povídky z mé skromné kolekce. Tak doufám, že odvážlivci to přežijí :-) :D

Ráno mi bylo trochu divně. Ne, jako z nemoci, spíš pocitově.
Ten sen byl tak skutečný a při tom vím, že to byl jenom sen. Bohužel.
Nevěděla jsem, co si mám myslet. A při představě, že už se mi tenhle sen nemusí nikdy zopakovat, jsem trnula hrůzou. Hlavně jsem doufala, že ho zase v noci udím, možná jsem byla schopná přežít celý den jen kvůli tomu.

Hannah se do třídy přiřítila jako rachejtle a hned zamířila k mé lavici.
"Že neuhodneš, co se mi stalo."

Teda, ta má nějak moc novinek najednou.
"Nevím, co?"

Dva světy, ale jen jedno přání 1.

29. září 2011 v 15:59 | napsala Shui
Přidávám sem jednu svou povídku starou jako jeruzalém, tak mě omluvte za sloh a tak celkově za kvalitu :-) mám problém s tím, že pokud něco náhodou píšu, tak jsou to originální povídky a z Naruto světa jich je jenom pár.
Prosím i když tahle první kapitola ještě nevypadá, že má moc s Narutem společného bude mít, nebojte se :-)
-
Hvězdy! Nekonečně velké množství stále stejných třpytících se teček. Někomu mohou připadat obyčejné a nudné, ale já stále věřím, že za tou kupou hvězd se ukrývá jiný svět, než je ten náš. Mnohem lepší svět, kde nejsou žádná auta, která by ničila vzduch svými výpary, ani žádné jaderné a biologické zbraně, které již vzaly mnoho nevinných životů.
Ano! Jsem si tím jistá! Někde musí existovat takový svět...........možná.........se do něj jednou podívám......

Gomenasai!

13. září 2011 v 16:48 | napsala Shui
Zdravím, rozhodla jsem se přidal jednu svojí kratší čtyřdílnou povídku, kterou jsem napsala tak před dvěma roky v létě, proto buďte prosím hodní, už je to docela starý výtvor :D
Tato kapitola je z pohledu Sasukeho, který je nyní u Orochimara a přemýšlí nad svým dosavadním životem.
Varování: Tento zcela smyšlený příběh má lehké náznaky Shounen-Ai, tak prosím aby se tu nevyskytly nějaké urážlivé komentáře - byli jste varováni předem :-) :D
 
 

Reklama