FF Lisa Tori

Příběh té mladší, díl 4

9. září 2012 v 16:55 | napsala Lisa Tori
Copak nikdo nezná spánek?

Vlekla jsem se po náročném tréninku domů. Boleli mě tak nohy že jsem myslela že se rovnou složím na chodníku a už se nepohnu.
"Ale no tak Lis, přece nemůžeš být tak unavená" vykračovala si to súsměvem vedle mě Eleonor.
"Ty si nemusela běžet dvojnásobek určené trasy" sykla jsem na ni.
"No jo no už mlčím" zamručela a zbytek cesty jsem šli potichu.

Příběh té mladší, díl 3, Zkouška

20. července 2012 v 15:44 | napsala Lisa Tori
Eh lidi krapet jsem se nechala unést. Říkám si že bych neměla psát v jednu hodinu v noci xD. Jinak příjemné počtení no xD

Najednou se vše ponořilo do obrovské mlhy. Viděla jsem jenom ty dva jak stojí vedle mě, jinak nešlo vidět takřka na krok. Vítr si pohrával s mými rudými vlasy a proháněl větvičky stromů.
Najednou všechno utichlo. Už tu nebyl ani vítr ani ten zvuk větviček dotýkajících se svých sousedů. Zbyla jen ta hustá mlha a kapičky krve u mích nohou.
Moment. Kapičky krve? Zvědavě jsem se podívala na svou ruku odkud pocházela ona krev. Ani jsem si nevšimla. Vzdychla jsem do ticha. Asi bych měla vyrazit. Stojím tady už moc dlouho.
Vyrazila jsem do neznáma a orientovala se jen pomocí instinktů. Sensei říkal něco o papírcích. Mám dojem že jsem viděla něco bílého na jednom stromě. Bylo to buď ono nebo nic. Matně jsem si pamatovala kde byl ten strom, tak jsem šla kde jsem si myslela že bude.

Příběh té mladší, díl 2. - Setkání

11. července 2012 v 9:54 | napsala Lisa Tori
Probudila jsem se kolem půlnoci, to teda říkal budík na nočním stolku, ale on byl taky celkem dost nespolehliví, takže těžko říci kolik hodin vlastně bylo.
Přelítla jsem očima, teda ted jedním okem, pokoj, kyž jsem si uvědomila že jsem něco zahlédla u skříně.
Měla jsem pravdu zahlédla. Temná postava, ponořená ve stínu noci, no spíš skříně, osoba měla na sobě plášť. Popošel kousek od stínu a ukázal se mi ve měsíčním světle. Byla to tatáž osoba, kterou jsem srazila kdysi na té chodbě hnedka první den školy.

Příběh té mladší, díl 1

27. června 2012 v 15:52 | napsala Lisa Tori
Začátek konce

Ták zase se ozývám. Tentokrát s novou povídkou. Já vím slíbila jsem nová díl Krve v bouři ale tedka nějak vůbec nejsem schopná to dopsat. Chci jenom aby tohle jste brali pravý a konečný život Lisi. Už není o čem mluvit jen vám říct at se vám libí nová povídka.

Mé kroky začínají ve vesnici ukryté v mlze. Dalo by se říct že jsem měla takřka dokonalé dětství, až na to že jsem nikdy nepoznala svou pravou rodinu. Můj život je jen jedno velké tajemství. Nikdo neví jak ,nebo odkud jsem se tady vzala.
Už od maličká jsem toužila po tom stát se kunoichi. Ne proto, abych byla schopná ochránit vesnici, ale protože jsem toužila po síle a nezávislosti na ostatních, jak jen dítě muže toužit. Nechtěla jsem být ta zátěž co jen zpomaluje.
Můj příběh vám budu vyprávět ode dne, kdy jsem nastoupila na ninja akademii.
Takže ten kdo chce ať si zajde na záchod, já nebudu zbytečně kvůli někomu zastavovat.

Krev v bouři, kapitola třetí

9. května 2012 v 19:14 | napsala Lisa Tori
Tak máte tady další díl. Je krapek kratší ale je taky předposlední, jestli se nemýlím. Prosím o komentáře ať vím jestli vůbec mělo tu cenu se s tím namáhat. Předem děkuji

Padla hustá mlha, která zakrývala skoro vše a vidět bylo sotva na pár metrů. Čekali jsme na příchod nepřátel. Bylo to urputné a dlouhé čekaní. Minuta mi připadalo jako věčnost, která neubývala. Bylo by slyšet i spadnutí špendlíku na zem, jak každý napětím zatajoval dech a nehnutě stál na svém místě.
Zazněla rána, jak někomu za mnou spadla na zem zbraň. Podívala jsem se za sebe a vraždila jsem člena naší skupiny pohledem a slibovala jistou pomstu.
Nevím jak dlouho jsme tam čekali, ale ruce už jsem měla prokřehlé a ztuhlá kolena, která se nechtěla hnout. Minuty mi splývali s hodinami dohromady jako když se čas zastavil. Byli jsme schovaní kousek od ukrytu za hromadou starých rozpadlých domů.

Střední ninja Akademie, speciál - Velikonoční překvapení.

8. dubna 2012 v 16:18 | napsala Lisa Tori
Chci jen upozornit že tenhle speciál se nijak nevztahuje k pravému příběhu. Už jen kvůli tomu že v pravém příběhu je stále podzim.

"Holky máme fakt štěstí. Velikonoce začínají a my vyrážíme na misi" pousmála se Leiko, která byla zvolena jako kapitán.
Zrovna svítalo a my vyráželi vstříc probouzející se přírodě. Fakt jsme měli štěstí. Nemám ráda velikonoce a sem ráda že je prošvihnu.
Čamčam se snažila zmlátit Katumi, která běžela jako o život a smíchy brečela, kvůli něčemu co jsme nepostřehla. Zbytek týmu šli pár kroků přede mnou a o něčem kecali. Já stalá kousek za nimi a občas jsem přihodila nějaké slůvko ale jinak sem si užívala krásného jarního rána.
Celý den jsme strávily v pohybu s občasnými přestávkami, takže jsme večer byli pěkně zmožené, takže jen co jsme si lehly tak jsme usnuli, jen já mlatu smůlu že jsem měla jako první hlídku spolu s Katumi.

Krev v bouří, kapitola druhá

4. dubna 2012 v 21:47 | napsala Lisa Tori
Kapitola druhá

Takže omlouvám se že je to tak pozdě ale nějak se mi nechtělo :D

Měla jsem pravdu moc jsem e nevyspala. Myslím že ty dvě usnuli až někdy v jednu ráno a já
někdy v půl druhé. Když jsem konečně usla, tak mě z něho vytrhl poplach.
Rychle jsem vstala a jen v černém tílku a otrhaných teplácích, které jsem si přivlastnila jako
pyžamo jsem běžela chodbou k hlavním dveřím.
Celá udýchaná jsem vyběhla posledních pár schodů a snažila se zjistit co se děje. Všude tady
byl frmol.

Střední ninja akademie, Kapitola čtvrtá

30. března 2012 v 19:11 | napsala Lisa Tori
Tak jo strašně moooc se omlouvám že to trvalo tak dlouho, ale jsem strašně línej člověk a nějak nebyl čas ani chuť. Takže doufám že se vám to bude líbit mě se to totiž zda opět divné. :D

Bylo ráno ve škole. Jak jsem čekala Leiko tady ještě nebyla a to už byla třetí hodina. Po tom incidentu musela mít kocovinu jak něco.
Zase byla nudná hodina a zase si každý dělal co chtěl.
O přestávce se k nám přidala Leiko. "Jestli někdo jen zvýší hlas, tak mu ukopnu hlavu" řekla chraplavým hlasem.
Zazvonilo. "Sakra! asi mi praskne hlava!" držela se za hlavu. Došli jsme do třídy na svá místa a v ten okamžik kdy jsem si sedla přišel do třídy učitel. "Takže! Vím že jinak moc pozor nedáváte ale teď budete ano? Týmy jsou jako minulí rok, ale nastala jedna změna. Jak víte tak jeden váš spolužák propadl takže v týmu 4. bude Lisa Tori" řekl s dost spokojeným výrazem. "Já to říkala!" vykřikla Čamčam přes celou třídy. Všichni se na ní otočily a Leiko ji vraždila pohledem. "Já nic. Já jsem svatá" a s tím se trochu svezla na židli aby nešla tolik vidět. "Jestli ty jsi svata tak já jsem záchod" pronesla jsem k ní šeptem. Jen se pousmála a dal si pro jistotu hrála s propiskou.

Krev v bouří, kapitola první

7. března 2012 v 18:23 | napsala Lisa Tori
Tak jo. Tady je první díl. Nejste tam všichni to ani z daleka. Takže si musíte zatím vystačit s tímhle obsazením. Připadá mi že je to takové….no takové divné, ale co už. A ať se to aspoň trochu líbí :D

Život bývá peklem, teda aspoň tady.
Každý den země pláče pro mrtvé, kterých den ode dne přibývá. Podle tich nahoře je tohle pro mír. Podle mě je tohle jen pro zabití co nejvíce lidí. Žádný mír neexistuje. Mír už najdete asi jen v představách malých dětí, kterým rodiče nakecali že tohle jednou skočí a pak budeme žít v míru. Mír je jen přepych, kterého nikdo nedosáhne.
Já jsem Lisa Tori. Velím skupince no spíš skupině lidí, kteří tohle přežily. Ve znaku máme ptáčka. Přehnané jí vím. Oni totiž věří že jednou odsud odejdou, jako stěhovaví ptáci. Já tomu ze začátku věřila ale to už je jen minulost. Nevyvracím jim to, nechávám je dál snít ale já vím že tohle se nestane. S největší pravděpodobností tady všichni umřeme.

Střední ninja Akademie speciál – Minulost Lisi

23. února 2012 v 19:42 | napsala Lisa Tori
Takže! Napadlo mě že bych mohla udělat speciál, protože možná víc pochopíte tu určitou povahu. Samozřejmě bude jich víc a vždy v nějakém speciálu bude minulost jedné postavy z SNA. Pokud to někomu vadí z těch co jsou v SNA tak mi jednoduše napište na email ptackoel@seznam.cz a já vás nebudu zapojovat do tihle speciálů. Jak už jste si všimli v nazvu tak první obětí speciálu budu já, protože u sebe vím na sto procent že mi to nevadí. Doufám že si užijete i speciál. Dík za pozornost.

Nemocnicí se ozýval pláč právě narozené holčičky s červeným chmýřím na hlavě.
Matka si vzala z posledních sil svou holčičku do náruče a řekla svím líbezným hlasem. "Budeš se jmenovat Lisa ano? Dám ti medailonek s naší fotkou tak na mě ani na tatínky nikdy nezapomeň" a to byli poslední slova maminky Lisi. Její dech se zklidnil až nakonec nezůstal žádný, jen zavřela oči a srdce přestalo být.
Všichni kolem ztichly dokonce i ti ptáci venku si přestali prozpěvovat a vítr si přestal pohrávat s korunami stromu, jen malá Lisa plakala jako by věděla že svou mámu už nikdy neuvidí.
 
 

Reklama