FF Eysha

My little diary - kapitola 2.

28. dubna 2011 v 20:01 | napsala Eysha
Dnes jsme se školou měli přednášku o ,,Drogách kolem nás", moc mě to nebavilo, ale jedno pozitivum by tu bylo, seděla jsem vedle kluka který se mi už dýl líbí. Jmenuje se Kaemon Minase, není nijak zvlášť vysoký ani extra hezoun, ale pokaždé, když se mě náhodou letmo dotkl, naskočila mi husí kůže. To vzrušení bylo neodolatelné, přála jsem si aby to nikdy neskončilo. Bohužel zanedlouho přednáška skončila a my jsme šli čekat na autobus, směr škola. Vevnitř ve vozidle měli kluci hroznou srandu, když při každém zabrždění předstírali náraz do skla. Přiznávám, někdy to komické bylo.
Do školy jsme podle plánu měli dorazit až na čtvrtou hodinu, ale přednáška zkončila dřív, a zjistili jsme, že bysme přišli už na třetí hodinu fyziku, což se nikomu z nás nechtělo, tak přemluvili jsme učitelku,že se ještě stavíme u žlutý prdele (Mc Donald´s). Tam jsem si koupila zmrzlinu a přinutila prodavače aby mi ji zlevnil. Sedli jsme si ke stolu, povídali si a smáli se.

My little diary- kapitola 1.

27. dubna 2011 v 16:46 | napsala Eysha
Jmenuju se Yuki Heika, je mi 14let a tohle je můj příběh. Ve středu ráno mi zazvonil budík, bohužel jsem se probudila z opravdu pěkného snu a vzápětí jsem zjistila, že to nebyla skutečnost, což mě trochu namíchlo a se zachmuřilou náladou jsem se začala pomalu protahovat a vstávat. Dobelhala jsem se do kuchyně, kde už na mne čekala máma s potemnělým výrazem - tohle nevěští nic dobrého. Sedla jsem si a začala chroupat cornfleky s mlékem, a tak to začalo.

Portrét vzpomínek

11. ledna 2011 v 15:25 | napsala Eysha
Můj ateliér se nachází na vrcholku malého kopce. Je poměrně skromný. Nemám tady žádné žáky.
       "Další mistrovský kus z rukou úžasného Bechtela! Opravdu ohromující. Nevím jak bych vám poděkoval". Povědel jeden z mých zákazníků, při pohledu na mojí malbu. Zdá se, že nechat si namalovat portrét své přítelkyně se v poslední době stalo novou módou. Mnoho zákazníků za mnou vodí své dívky, abych je namaloval. * klep klep* . Ale tentokrát.... to bylo jinak.
Do mého domu vstoupil velmi pohledný mladý muž. " Dobrý večer.  Vy musíte být Bechtel, je to tak"? Pověděl sametovým hlasem. ....."Ano". " Mám pro vás novou zakázku, chtěl bych...abyste namaloval portrét ženy". To se mi zdálo divné, protože nikdo jiný s ním nepřišel. Tak jsem řekl "... a kde je model"? " Žádný nepotřebujete. Budete prostě malovat podle mého popisu". S takovou žádostí za mnou ještě nikdo nikdy nepřišel (přemítal jsem).
     Nakonec jsem souhlasil. A ten muž za mnou chodil skoro každý večer. Od vlasů až po barvu očí té ženy....dokázal dokonale vystihnout každý detail. Přesto na tom bylo něco zvláštního...  " No tak, Bechtele nejste ani trochu zvědavý? Nezeptáte se mě, kdo je ta mladá dáma" řekl jednou s úsměvem. " Snad ... vaše sestra? Vaše matka, když byla mladá? Opravdu netuším". Ale věděl jsem, že to není jeho milenka. V jeho pohledu nebylo nic zté vášně, kterou jsem spatřoval u ostatních mužů.
 
 

Reklama