FF Emitze

Deník Eleny Shizuka-3.část

18. listopadu 2010 v 20:36 | napsala Emitze
No já to ale vím. Dostala si novou práci. Chápu to mami. Však kvůli tobě jsem se vzdala Midzu. Midzu!!!!" Běžela jsem pro mobil nahoru do pokoje a už vytáčela číslo. Mámu jsem nechala dole a to už mě zajímala jenom Midzu. Midzu mi to vzala hnedka a už jsem se zakecala. Všechno jsem jí vylíčila. Jaké to tu je, že jsem se seznámila se Sakurou a že mi máma chce něco říct. Po dlouhém hovoru s Midzu jsem sešla opět dolů za mámou, která si četla knížku, kterou jí dal kdysi táta. Nikdy si ji nepřečetla. Nevím proč si na ní vzpomněla zrovna teď…
"Mami? Chtěla jsi mi něco říct. Tak mluv."
"Poslyš, ja tu sice práci mám ale tohle nebyl jediný důvod, proč jsme se přestěhovali zrovna sem… Pravdou je, že já jsem tady kdysi bydlela. Kdysi, když jsem byla ještě malá. Byla jsem Kunoichi. Potom jsem se odstěhovala s tvým tátou. Tvůj táta totiž Ninja nebyl. Hokage mi to dovolil se vzdát vesnice ale jenom na určitý čas. Patnáct let jsem mohla být pryč z listové. Teď tady budu muset zůstat. Mám tady plno misí, které musím dodělat a navíc..Teď je tu nový Hokage. Tedy Nová Hokage. Tsunade sama." O ninjích vím plno, protože moje babička z mamčiny strany mi vyprávěla každý den něco. Věřila jsem v Shinobi ale nikdy jsem netušila, že by moje máma byla také Shinobi.

Deník Eleny Shizuka - 2.část

16. listopadu 2010 v 15:53 | napsala Emitze
Pořád jsem byla malinko unavená ale už to bylo lepší. Měla jsem chuť na toasty, které dělala máma každý víkend. Vstala jsem z postele a prohlížela si pokoj, ve kterém jsem se probudila, ve kterém jsem nikdy nebyla.  Pokoj byl zbarvený na jarní zelenou. Nábytek v něm byl tmavě hnědy ze dřeva. Místo koberce tu bylo linoleum a dveře tu byly zašupovací. Okna byla velká a dokonce jsem tu měla i balkón. U postele jsem měla své kufry. Okamžitě jsem hledala něco, co bych si mohla obléct a mobil, abych mohla zavolat Midzu. Když jsem se oblékla vyšla jsem z pokoje. Na podlaze byl vzkaz: Porozhlédni se po domě a po vesnici, mapu najdeš na svém psacím stole. V ledničce máš nachystanou snídani. A nezapomeň mi zavolat až se vzbudíš! Máma. Okamžitě jsem vzala telefon a málem mi vypadly oči z důlku. Na displeji se mi mihotaly hodiny. Nemohla jsem uvěřit tomu, že už je skoro půl druhé. Hned jsem si dala mobil k uchu a volala mámě. Zvedla mi to a m´já už se vyptávala, kde máme koupelnu a tak. Docela se mi dům líbil a to jsem ještě neviděla zahradu. Nebyl sice největší a ani žádný krásný ale vždycky jsem o takovém skromném domečku snila. Po jídle jsem se šla tedy projít do ulic. Vyšla jsem ze dveří a ihned mě oslepilo světlo slunce. Rozhodla jsem jít doprava a tak jsem vyrazila. Kolem dokola bylo plno obchodů  Lidí tu bylo tak akorát. Hledala jsem centrum a došla jsem někam do slepé uličky. Ztratila jsem se. Teď jsem byla vážně v pasti. Chtěla jsem zavolat mamce ale zapoměla jsem mobil doma. A co teď?
"Hej ty!" Já? Volal snad někdo na mě? Otočila jsem se. Viděla jsem tam hubenou dívku, asi stejně starou jako já.

Deník Eleny Shizuka

13. listopadu 2010 v 22:43 | napsala Emitze
Dostala jsem nový nápad na FF. Předchozí FF dodělám později. Teď tu mám něco nového. tak snad se bude líbit.. :)

Eleno! Pospěš si, už jsme měli být na letišti!" Křičela na mě máma od Taxíku.  Lehce jsem se otočila abych mamce naznačila ještě chvilku prosím.  Máma mi oplatila výraz s odpovědí. Nemohla jsem se jenom tak vzdát všech vzpomínek, všech zážitků, všech kamarádů tak lehce. Nikdy jsem si nemyslela, že bychom se mohli stěhovat. Když jsem byla malá, chtěla jsem tento krásný dům převzít po rodičích a bydlet v něm se svojí rodinou. Nechci se toho všeho vzdát. Jenom tady jsou uchovány vzpomínky na mého tátu. A přijde mi nefér stěhovat se zrovna v ten den, kdy před třemi lety zemřel táta.

Dotek černého anděla-1.čast

10. listopadu 2010 v 15:20 | napsala Emitze
Bylo ráno, sice nevím kolik bylo hodin, ale já věděla, že už je čas vstávat. Musela jsem na trénink s Tsunade. Vůbec jsem se nemohla pohnout. Jsem moc lenivá, ale uvědomuji si to! Když si tak ležím a přemýšlím, kdy hodlám vstanout z postele a jít se nasnídat, vpadne do mého pokoje máma. ,,Co tu ještě děláš? Mazej!" Bohužel vím, jaká je máma. Je horší než Tsunade….No…Nejsou ony sestry? Tuto otázku si kladu velice často, protože mi to tak samozřejmě připadá. Jejich výrazy jsou stejné. Když se rozčilují, zčervenají jim líčka a vystoupne na čele tlustá žíla.

Neznámá ( část první )

28. října 2010 v 20:52 | napsala Emitze
Jednoho hrozně teplého večera, jsem se šla projít po Konoze. Byl úplněk. Šla jsem se projít na to místo, kde jsem Sasukeho viděla naposled. Sedla jsem si na lavičku a dívala jsem se směrem k měsíci. V tu ránu něco zakřupalo. Lekla jsem se ale nedala jsem to znát. Uviděla jsem temný stín, který se více a více přibližuje ke mně. Nebyla to moc velká postava ale ani ne úplně dítě. Osobu jsem viděla už mnohem lépe ale pořád jsem nedokázala rozeznat rysy obličeje. Čím více se osoba přibližovala, tím více se začal zvedat vítr a už nebylo takové vedro. Začalo mrznout. Dlouhé vlasy té dívky začaly různě poletovat z jedné strany na druhou a hlava se začala v půlnočním světle pomalu ale jistě ukazovat. Tu dívku jsem nikdy neviděla. Plakala. Ale nebyly to slzy, co jí tekly proudem z očí. Byla to krev. Najednou ta dívka začala natahovat ruce ke mně a šeptala moje jméno. Chtěla jsem utéct ale moje tělo zůstalo nehybné. Dívka si strčila jednu ruku za záda a ani ne za sekundu měla ruku zase nataženou směrem ke mně, akorát v ní držela kunai.
 
 

Reklama