FF Annshi-chan

Slzy Uchihy II.

19. prosince 2010 v 15:35 | napsala Annshi-chan
Měsíční  píseň

"Fui ni agatta hanabi o futari de miageta toki". Věřila. Věřila v něj. "Muchuu de miteru kimi no kao o.". Zbožnovala ho. "Sotto nusumi mita no.". Uctívala ho. "Kimi no koto kirai ni.". Ale… miluje ho? "Naretara ii no ni.".Ai rázným pohybem stiskla tlačítko Stop. Proč je tolik nejistá? Proč nad tím tolik přemýšlí? Vždyť ho přece miluje! O tom nemůžou být žádné spory! Ale… už čtyři roky ho neviděla… Přestaň! Přestaň pochybovat! Nech toho už konečně! Ale…
Ai praštila hlavou do desky stolu. Proč? Proč mu nevěří? Zmučeně se podívala na fotku kousek od svýho obličeje. Jemně pohladila obličej s černýma očima. Je to už tak dávno… copak její city k němu už úplně zmizely?
Odhodlaně se podívala na slunce pomalu se sklánící k západu. Už je čas.

Červenající obzor osvítil tvář mladé dívky, stojící na střeše jednoho z domů. Mraky pomalu dostávaly nádech pomerančově oranžovo-červené.  Stála na tam, kde ho viděla naposled. Tam, kde jeho slzy dopadly na zem. Tady ho viděla plakat.
Stříbrná slza jí stekla po tváři. Usmála se. Konečně. Konečně ho zase uvidí. Měsíc si pomalu klestil cestu na vršek oblohy. Jeho mdlý svit ozářil okolí. A ona tam stále stála, jako socha od nejmenovaného umělce. Každá vteřina jí připadala jako hodina, každé nadechnutí trvalo dny. Měsíční kotouč dál svítil. A…nic se nestalo.

Slzy Uchihy I.

5. prosince 2010 v 20:17 | napsala Annshi-chan
Sněhová  vločka

Čtyři roky po skončení FF "I Uchihové pláčou"

Zima. Sněhové vločky dopadají na chodník. Sněhové vločky, bílé hvězdičky roztodivných tvarů. Dívka se ještě víc zachumlala do šály. Nesnášela zimu. Mnohem radši měla teplé, slunné jaro. Jaro, kdy květiny rozevírají své okvětní plátky a šíří kolem sebe libou vůni. Litovala toho, že už nikdy neuvidí rozkvetlé šeříky a zářící tulipány, líhnoucí se na jejich zahradě. Litovala toho, že už jí nikdy jarní slunce neposvítí oknem do obličeje. Litovala toho, že už nikdy nebude se svým bráškou blbnout v jetelovém poli za jejich domem. Už nikdy. Už nikdy nebude s kamarádkami mlsat zmrzlinu v té úžasné cukrárně na rohu. Už nikdy neuvidí rozzářenou tvář svého bratra, když vyhraje Jarní fotbalový turnaj. Už nikdy nespatří Usagiho a jeho nadšené "Vidíš, Ai?! Zvládl sem to!". Už nikdy nebude kecat s holkami-Otakačkami na Animefestu. Už nikdy… Je tu tolik věcí, které už nikdy nebudou. Tolik věcí, které se už nikdy nezopakují. A tolik lidí, které vidí naposledy. Usagi, Ami, Satsuko, bráška, rodiče… Už nikdy nespatří jejich tváře. Proč? Proč to všechno? Proč to dělá? Pro svého Boha? Pro svou Lásku? Pro svou Víru? Pro Něho. Dělá to pro Něho. Kvůli svému slibu, své přísaze. Protože On je Bůh. Bůh. Uchihovský Bůh. On je Uchiha. Sasuke Uchiha.

Pod tíhou sharinganu

25. listopadu 2010 v 18:38 | napsala Annshi-chan
Sakura

Kdysi, před roky, existoval kluk, bez kterého jsem nemohla žít. Kluk, kterého jsem si cenila víc, než svého vlastního života. Kluk, bez kterého by moje srdce neexistovalo. Kluk…kluk. Teď už je z něho muž. Muž, kterého neznám. Muž, jehož srdce je uzavřeno za těžkou, železnou bariérou, skrz kterou emoce neproniknou. Srdce…má vůbec ještě srdce? Je vůbec ještě stále člověkem? Nechápu ho. Už dávno ho nechápu. Kvůli ničemu se vzdal své vesnice. Kvůli…ničemu? Ne, ne kvůli ničemu. Kvůli svému snu. Bez ohlížení nechal svou minulost za sebou, bez ohlížení zranil svoje nejbližší. Co pro mě vlastně teď znamená? Vím to. I když si to nechci přiznat…Miluji ho. Stále ho miluji.

Sen mladé kunoichi 14.

17. listopadu 2010 v 10:15 | napsala Annshi-chan
Nový nepřítel - Silný nepřítel

Po dlouhé době tu máte další díl SMK :3 omlouvám se za zpoždění :) měla sem zaracha, na compl sem se prakticky nedostala :D

Znala to. Znala ten pocit strachu. Znala to nutkání něco předvést. Něco předvést…ale co? Vždyť nic neumí! Chtěla porazit všechny, co se jí postaví do cesty. Ale jak se jí to má, s jejími mizivými dovednostmi, povést? Jak? Znala ty konce z příběhů… Velká bitva, hodní prohrávají, najednou přiběhne hrdinka, použije nějaké spešlovské jutsu a všechny zachrání. Konec - zvonec. Ale…opravdový život takový není. Opravdový život není rozdělený na dobré a zlé lidi. V opravdovém životě existují jen a pouze dvě skupiny: Nadaní, automaticky silní lidé a odpadlíci. A ona, bohužel, patří do té druhé skupiny. Je to těžký osud…

Slzy Uchihy - ochutnávka

5. listopadu 2010 v 16:41 | napsala Annshi-chan
No, dřív, než  toto pokračování opravdu rozeběhnu, jsem vás chtěla tak trochu našponovat :D. Tady máte ochutnávku z chystaného pokračování FF "I Uchihové pláčou". Doufám, že zůstanete Ai i Sasukemu věrní, a že si trpělivě počkáte na díly :) .

"SASUKE! Sasuke, je to pravda…" dívka se zarazila. Přímo před ní stál onen Uchiha a s ním… "Kdo…kdo to je?". Modré oko vesele zajiskřilo "Ty jsi Sakura, že jo." holka se zvesela usmála "Já jsem Ai.". "A ty…ty jsi…" Sakura se vyděšeně podívala na ruku, která objímala Ai kolem pasu. Nervózně se usmála "Ty jsi…nějaká Sasukeho vzdálená příbuzná?". Sasuke se kamenně podíval na Sakuru "Ai je moje…snoubenka.".

Dívka se žlutou krví 5.

5. listopadu 2010 v 16:40 | napsala Annshi-chan
Tak to chodí  v Konze

"SHIKAMARU-KUN!". Dveře do pokoje se rozrazily. Do místnosti vrazila červená, střapatá hlava. "CO TO, UN, DĚLÁŠ?!". Kluk se zaraženě podíval na řvoucí osobu. V ruce držel knihu. Knihu…ne tak úplně knihu. Album. Ranshiovo album. "NO?! UN!". V tom okamžiku album vybouchlo. Kousky vazby se rozletěly po celým pokoji. Fotky v podobě barevných konfet zasněžily podlahu. Ranshio se s lítostivým výrazem dívala na celou tu pohromu. Na noze jí přistál kousek obrázku Deidarova obličeje. Pomalu ho zvedla a zastrčila do kapsy. "No? Co mi k tomu řekneš, Shikamaru-kun?". "Ehm.". "To je tady v Konoze normální, že narušujete osobní soukromí?". "Hele!". "Un!". Ranshio se uraženě otočila a odkráčela z bytu pryč. Nechala za sebou jen zmateného Shikamara a svinčík v pokoji.

Saskefilnost

5. listopadu 2010 v 16:39 | napsala Annshi-chan
Bukva je fakt žehlička,
hraje si na mazlíčka.
Napřed si Sasíínka urazí,
pak ale na zeď narazí,
tou zdí je Sasukefilčin hněv
který ho přiměje vzít svoje slova zpět.

Já, Sasukefilka, přísahám,
že pouze na svoji lásku dám,
být Sasukefilní, to je dar,
přede všemi tu přísahám.

U kawaii Uchihovských očiček,
u pohledu, co působí  jako hejno hrdliček.

Sen mladé kunoichi 13.

21. října 2010 v 19:49 | napsala Annshi-chan
Život je boj

Enmi se usmála. Natáhla si na zápěstí pásky se znakem pro "Přivolání". Vyskočila nad shinobi "Shuriken Rendan!". Shurikeny se v rychlých intervalech míjely a bolestivě se zabodávaly do ninjů. Enmi hladce přistála na špičce stromu a dál vrhala přivolané shurikeny na nepřátele.
"Fuuton: Reppushou! (Vítr: Vzdušný vír)". Usagi se usmál na Enmi "Ať vyhraje ten nejlepší, En!". Enmi na něho vyplázla jazyk "Bereš mi slova z pusy, Usagi!".
"Katon: Kasei!". Enmi s Usagim se podívali na svého nového spojence. Danno prudce máchl svou katanou. Tahle ta katana…
Usagi vykulil oči. Pevnou ocel začaly olizovat plameny. Oheň stále rostl a rostl, poryvy ve větru ho neustále rozdmýchávaly. Celá tahleta "Kasei"  vypadala jako rozžhavená pochodeň. Danno s ní prudce máchl. Katana opsala ladný oblouk, po kterém se pekelné plameny rozeběhly k útočníkům. Oheň plál po celém bojišti. A do jeho záře, padala z vrcholku stromu mladá dívka. Hnědé vlasy jí vlály ve větru. Padala, vstříc smrtícím plamenům.

Dívka se žlutou krví 4.

15. října 2010 v 22:44 | napsala Annshi-chan
Shougi

Ehm…taková  kratší kapitolka :P :D Už sem nevěděla, jak pokračovat :)

"Á, Ranshio-kun."  žena se na Ran zářivě usmála "Ráda tě poznávám. Jsem Nara Yoshino.". "Hmm.". "A tohle je…" žena se otočila. Obočí se jí naštvaně stáhlo "Shikamaru! Kde zas vězíš?!". "To je ale otrava. Vždyť už jdu.". "Přestaň se chovat takhle! Máme hosta!". "Fakt? A koho zase?". Shikamaru překvapeně zamrkal "Ty? Co ty tady děláš?". Ran se usmála "Tak se zdá, že mě tu budeš muset strpět, Shikamaru-kun.".
"Shikamaru, přestaň se chovat takhle…takhle znuděně!". "A proč? Předtím ti to nevadilo.". "Musíš se k Ranshiovi chovat mile, rozumíš?!". "He? A proč jako?". "Protože to říkám.". Ran, schovávající se za rohem, se uchichtla. Chudák Ananas.

Sen mladé kunoichi 12.

13. října 2010 v 17:19 | napsala Annshi-chan
Když  se řekne "Kasei" …

"He?! Okamžitě běž od ní!!". Enmi sebou trhla. Do místnosti vtrhl Toshiro. Hodil po Dannoovi kunai.
Shinobi se usmál a s úšklebkem se letící věci vyhnul "Nějakej horkokrevnej, ne?". Toshiro se zadýchal. Ukázal prstem na Dannoa "Ještě jednou se k ní přiblížíš a useknu ti hlavu, jasný?". "Nejasný.". "Tak tohle si přehnal!". Kunaie se střetli v záři jisker. Naráželi do sebe v rychlých intervalech. Chvíli se zdálo, že má převahu Danno, jindy zase, že vyhrává Toshiro.
Enmi začala pomalu nabíhat žíla na čele. Najednou vzduch pročísly dva shurikeny "NECHTE UŽ TOHO!!!". Danno překvapeně zamrkal. Ony dva vyslané shurikeny připíchli na zeď (Která byla, mimochodem, kamenná.) kunaie, kterými se ještě před chvíli mydlily Toshiro s Dannoem.
 
 

Reklama