FF Aka-Itachi

Mír, kapitola 2.: Ti, kteří cítí bolest

6. září 2011 v 17:51 | napsala Aka-Itachi
"Musíme přijít na způsob, jak narušit rovnováhu všeho kolem," shrnula jsem, "ale nepřemýšlel jsi někdy o tom, co se vlastně stane? Co když pak zanikneme také? Jsme přece součástí tohohle všeho."
"Je to naše jediná naděje," odpověděl, "a pokud zanikneme, bude to lepší než existovat tady, nemyslíš?"

Usmála jsem se. Byl to jeden z mála úsměvů, které se mi za poslední dobu podařilo vykouzlit.
"Ty nikdy neztratíš naději, že?" konstatovala jsem tiše.
"Ztráta naděje je to poslední, co teď potřebujeme" odvětil, "a navíc, ve světě bez lásky, bez radosti, bez citů, ve světě smutku a ztráty, je naděje to poslední, co nám ještě zbylo."
"Naděje..." zašeptala jsem. Pouhé vyslovení toho slova mi ji dodávalo, pouhý šepot odvál smutek a melancholi. "Něco světu dlužíme," pokračovala jsempevnějším hlasem, "a musíme jim to vrátit. Dlužíme jim svobodu."

Mír, kapitola 1.: Svět, který nezná déšť

24. srpna 2011 v 19:40 | napsala Aka-Itachi
Někteří lidé tvrdí, že kdyby měli možnost žít někde jinde, nějaký jiný život, bylo by jim líp. Že země tam venku je zelenější, vzduch čistší, voda průzračnější a nebe modřejší. Že slunce jako naschvál svítí právě tam a oni zůstávají jen v jeho stínu. Já si tohle nikdy nenalhávala a byla bych to stokrát radši vyměnila za to, co se děje teď. Protože nyní se tyto lži stávají pravdou, slunce zde nesvítí, barvy již dávno pobledly a nebe je neustále zahaleno temnými, vodou nacucanými mraky, ze kterých stejně nikdy nebude pršet. Po vysušené zemi se tu prohání jenom neustávající, mrazivý vichr.
Každý postupně propadne téhle melancholii. Což neznamená, že se odsud nechci dostat, jen si nedělám falešné naděje... Ticho, rušené jen občasným zavytím větru, náhle protrhl jiný zvuk. Zakřupání štěrku na suché zemi probudilo mé staré reflexy a já se, sic trochu opožděně, zvedla na nohy.
"Zase ses utápěla v melancholických myšlenkách?" vyrušil mne bledý blonďák, původce onoho zakřupání.
"A kdyby jo, tak co je tobě po tom?" vyjela jsme na něj nepřátelsky.
"Asi nic," pokrčil rameny, "a nemusíš být hned tak nabroušená. Jen jsme ti přišel říct, že tě chce vidět."
"Tak mu vyřiď, ať jde do prdele," odsekla jsem.

Mír, prolog

8. srpna 2011 v 22:36 | napsala Aka-Itachi
vět, jak jsme ho znali, skončil. Naše životy se od základu změnily, pokud se ovšem naše bytí dá ještě životem nazývat. Když začala válka, byl osud světa shinobi zpečetěn a my se začali řítit do záhuby. 4. Velká válka ninjů skončila, Aliance pěti vesnic se rozpadla ve chvíli, kdy se Oblačná v čele s Raikagem přidala na stranu Akatsuki. S pomocí Oblačných ninjů se Madarovi podařilo rozdrtit veškerý vzdor.
Ti, kteří padli, mohou mluvit o štěstí, neboť smrt, ať už je jakákoliv, nemůže být horší než to, co čekalo přeživší. Smrt nemůže být horší než Mír. Jsme uzavřeni v nekonečném vězení vlastních myšlenek, žijeme ve svých nejhorších nočních můrách, ve strachu z okolního světa, ve strachu ze sebe samých, bojíme se žít, ale nemáme na výběr. Přežíváme proti vlastní vůli, jsme stále stejní, na první pohled nemění. A přesto je něco jinak.

War and Blood: Kapitola 8. - Konec

23. července 2011 v 16:38 | napsala Aka-Itachi
Ano, tohle je konec. Možná někdy začnu psát ještě něco, ale tohle mě prostě nebavilo. nebavilo mě to psát, ani vymýšlet, nebyl to dobrý příběh, takže propříště se pokusím o něco zajímavějšího.

"Hane..." zašeptal Koori. Jeho hlas zněl teď ještě vyděšeněji, než když ho před chvílí chtěl Hanzou Salamandr zabít. Ta dívka před ním se už nepodobala jeho sestře, její oči teď byly celé černé, bez sebemenšího náznaku bělma a její tvář zdobil krutý prázdný úsměv.
Hanzouva pravá ruka se ohnula do nepřirozeného úhlu a on sykl bolestí. Hane ji podržela v téhle pozici tak dlouho, aby bolest byla nesnesitelná, ale aby ruku nezlomila.
"Hane..." zašeptal Koori znovu, "přestaň, prosím!"

Dlouhé dny Inuzuky Hany II., Problematičtí rodiče

26. června 2011 v 21:25 | napsala Aka-Itachi
Od zítřka začneme dostávat hlavně C mise a když budete chtít, můžete se za půl roku
zúčastnit chuuniských zkoušek. Tahle věta mi zněla v hlavě, když jsem se ke svému
překvapení vracela domů již po hodině a navíc jsem tak získala další způsob, jak si budu
moct bratra dobírat. A máma bude mít důvod pro přednášku o tom, jak se nemáme posmívat
mladším sourozencům za to, že jsou malí, hloupí, neschopní a nejsou tak dobří jako my starší.
Jenže oni doopravdy takoví jsou.

Dlouhé dny Inuzuky Hany I., Co jsem komu udělala?

19. června 2011 v 18:07 | napsala Aka-Itachi
Netuším, co mě to popadlo, ale rozjíždím novou FF sérii..

Kéž by konečně držel hubu, pomyslela jsem si toho rána už podruhé. Ještě nebylo ani půl osmé a on už mi stihl čtyřikrát sdělit, že dnes má volno. Jakoby mě to nějak extra zajímalo. Já totiž volno rozhodně nemám a co mě vytáčí nejvíc, že on to ví a předhazuje mi to. Jak jen se těším, až dokončí akademii a bude dostávat stejné nudné mise, potom to budu já, kdo se bude posmívat.
"Vsadím se, že určitě dostanete nějakou odpornou misi, když nemáte volno tak jako já," rýpnul si do mě popáté.
"Vsadím se, že bys měl držet hubu, jinak přes ní zachvíli dostaneš," odpověděla jsem mu posměšně a dál se zaobírala obsahem svého talíře.

War and Blood: Kapitola 7.

9. června 2011 v 19:03 | napsala Aka-Itachi
Vysvětlivky: kurziva - myšlenky a úvahy postav, většinou Hane + na začátku část předchozího dílu
Fialová kurziva - minulost

Vůdce se zdvihl z trůnu s sešel dolů z podstavce, aby stál proti Hane čelem. Údivem pro Hane byl jeho vzhled. Podle toho, jak vyhlížel musel být maximálně o tři roky starší než ona.
"Přišla jsi mě zabít?" zeptal se jí, "pak ti dám varování, již mnoho lidí se o to pokoušelo a žádný neuspěl."
"Pak je pro mě boj s tebou větší výzvou," odpověděla Hane.
"Ale ty se mnou nebudeš bojovat," usmál se.
"Cože?"
"Možná jsem to špatně zformuloval, ty se mnou nebudeš chtít bojovat."
"Proč bych s tebou neměla chtít bojovat? Mou misí je tě zabít, nevidím jedinný důvod, proč bych s tebou nechtěla bojovat."

War and Blood: Kapitola 6.

20. května 2011 v 20:20 | napsala Aka-Itachi
TenTen i Lee se vydali svými směry, aby se lupičům dostali za záda. Když se bandité dostali do středu vesnice, před starostův, nyní rozbořený dům, byla už TenTen s Leem na svých místech, připraveni zaútočit.

K jejich překvapení se Hane zdvihla a vydala se banditům vstříc. Ve tváři měla krutý úsměv, který upozorňoval, že není radno si s ní zahrávat.
"Tak ty si chceš hrát na drsňačku?" zasmál se jeden z banditů hrubým smíchem. Hane jeho narážku ignorovala a místo odpovědi vyslala proti banditovi vlnu vzduchu, která ho v kotrmelcích odhodila o deset metrů vzad. Druhý z průzkumníků se na ni vyděšeně podíval a pak se vrhl do útoku. Hane neměla problém ho odrazit, dříve než k ní stačil doběhnout, odhodila i jeho svojí větrnou technikou a on v bezvědomí skončil na dlažbě vedle svého parťáka.

War and Blood: Kapitola 5.

17. května 2011 v 10:39 | napsala Aka-Itachi
Věnování: Oakamimu-kun, který mi pomohl s názvem

Čekala u vstupní brány Listové vesnice a třásla se zimou. Bylo brzy ráno a chlad jí zalézal až do morku kostí. V tichých ulicích se líně povalovala řídká ranní mlha doprovázená cvrlikáním ranních zpěváčků, což jí nepřidalo na náladě. Už se těšila, až dorazí TenTen a Lee, aby mohla rozhýbat svaly ztuhlé zimou.
Po notně dlouhém čekání se ti dva konečně objevili. Hane se je už chystala seřvat, kde jsou tak dlouho, zatímco ona tu zmrzá, ale nakonec si to rozmyslela. Nechce přeci vyvolávat žádné hádky.
"Dobré ráno," usmál se na ni Lee a TenTen se zazívnutím jen zvedla ruku pozdrav.
"Dobré ráno," opětovala pozdrav taktéž s úsměvem, "vyrazíme?"
"Ty víš, kde máme tu misi?" zeptala se jí TenTen s údivem.

War and Blood: Kapitola 4.

28. dubna 2011 v 20:01 | napsala Aka-Itachi
Takže, pochlapila jsem se a napsala další díl toho svého šáhlého cosi, to jsem dobrá, co? Konečně se to začíná tak trochu rozjíždět (i když pořádně se to rozjede až od toho příštího dílu), v první polovině dílu bude první trochu větší bitka, dozvíte se i Haniny schopnosti (téměř) a ta druhá půlka je trochu víc kecací. Tak si to užijte, jestli to teda někdo čtete...

Po chvíli se u vstupu do tréninkové oblasti objevily dvě postavy, když se více přiblížily, rozeznala v nich Hane chlapce a dívku možná o rok starší, než byla ona sama. Dívka na sobě měla růžové tílko na čínský způsob a tmavě zelené kalhoty. Hnědé vlasy měla svázané do dvou drdolů a modrou čelenku se znakem Listové uvázanou na čele. Chlapec byl oblečený v podivné zelené kombinéze s oranžovými návlaky na nohou a ovázanýma rukama. Na hlavě měl černé mikádo a červenou čelenku v pase.
 
 

Reklama