Příběh té mladší, díl 3, Zkouška

20. července 2012 v 15:44 | napsala Lisa Tori |  FF Lisa Tori
Eh lidi krapet jsem se nechala unést. Říkám si že bych neměla psát v jednu hodinu v noci xD. Jinak příjemné počtení no xD

Najednou se vše ponořilo do obrovské mlhy. Viděla jsem jenom ty dva jak stojí vedle mě, jinak nešlo vidět takřka na krok. Vítr si pohrával s mými rudými vlasy a proháněl větvičky stromů.
Najednou všechno utichlo. Už tu nebyl ani vítr ani ten zvuk větviček dotýkajících se svých sousedů. Zbyla jen ta hustá mlha a kapičky krve u mích nohou.
Moment. Kapičky krve? Zvědavě jsem se podívala na svou ruku odkud pocházela ona krev. Ani jsem si nevšimla. Vzdychla jsem do ticha. Asi bych měla vyrazit. Stojím tady už moc dlouho.
Vyrazila jsem do neznáma a orientovala se jen pomocí instinktů. Sensei říkal něco o papírcích. Mám dojem že jsem viděla něco bílého na jednom stromě. Bylo to buď ono nebo nic. Matně jsem si pamatovala kde byl ten strom, tak jsem šla kde jsem si myslela že bude.

Nebylo to zas tak těžké ho najít. Když jsem tam dorazila tak se mlha začala trochu rozestupovat.
Na stromě byli lístečky s našimi jmény. Už tam bylo jenom moje a od Ryuuka. Eleonor mě asi předběhla a Ryuu někde za mnou bloudí. Při té myšlence jsem se neubránila úsměvu. Vzala jsem lísteček a šla dál. Mlha se úplně rozestoupila.
Stromy byli úplně seschlé, nebyl na nich ani jeden list. Byli jako kostnaté ruce natahujíce se pro vás, aby si vás dali na oběd. Na kůlech podél cesty, byli napíchané mrtvoly lidí i dětí. Hned to první dítě mělo proražený žaludek a potom spodní čelist, kde to železo procházelo i přes horní čelist a nakonec vycházelo skrz jedno modré oko. Z dítěte ještě kapala ta horká rudá tekutina a tvořilo pod ním obří louží.
U druhé osoby už vylízaly z očí i nosu červy. Je to jenom představa. Žádná skutečnost. Sensei by přece nezabil tolik lidí jenom kvůli téhle zkoušce. Brrrrr ti odporní červy jsou snad všude. Přesvětlovala jsem sama sebe.
Dívka napíchnutá na kůlu, kus od dítěte měla oči, pro jistotu, mimo hlavu. Jen ji tam tak vyseli a nechali se občas vznést větrem do výšin. Dívka měla rozpárané břicho a z něho čouhali vnitřnosti, na nichž se živily dost vypasené krysy. Aspoň žádní červy. Oddychla jsem si a pokračovala jsem dál.
Zem začala být měkčí a moje noha, jako by se do ní začala propadat. Při každém dopadu mé nohy zem začvachtala, jako by byla nasáklá vodou po dlouhém a ukrutném dešti.
Podívala jsem se dolů a spatřila jak moje nohy stojí na zemi nasáklé krví která teče z osob napíchnutých na kůlech.
Na konci cesty jsem už zahlédla kůl, na kterém byli bílé papírky.
Už…už jsem to nemohla vydržet. Tu krev, ty krysy a ty odporné červy. Rozeběhla jsem se ke kůlu za doprovodu čvachtání a děsivých úšklebků mrtvol, které se za mnou nějakým způsobem otáčeli a sledovali mě. Připadalo mi, jako bych jim byla pro smích.
Už jsem si jimi nechtěla zabývat a rozeběhla se ještě rychleji.
Byla jsem konečně u sloupu a mohla strhnout ten zatracený papírek. Když jsem s podívala pořádně tak tam byli ještě oba zbývající papírky.
Zavřela jsem oči a udělala krok do předu. Když jsem je otevřela ocitla jsem se v hlubokém lese. To nevypadá zas tak špatně.
Šla jsem po pěšince doprovázena stromy. Na les tady bylo, ale krapet ticho. Žádné zvířata ani vítr, jakoby vše ustálo na mrtvém bodě.
Pokračovala jsem v cestě, až jsem nakonec narazila na sráz. Když jsem se podívala dolu trochu se mi zamotala hlava, bylo to jako zírat do brány pekelné ale místo ohně tady byla voda. Všude spousta vody. O kus dál jsem zahlédla jak z vody vyčuhuje další kůl a na něm se třepotají papírky.
Chtěla jsem už skočit do té proklaté vody, když jsem zaslechla jekot. Jekot Eleonor.
Bylo to už v u druhého lístečku. Musela už být v lese.
Rozeběhla jsem se zpátky a málem jsem narazila do Ryuuka. "slyšel s to?" podívala jsem se na něho. Přikývl. "jdeme" řekl z ničeho nic a rozeběhl se a já za ním.
Doběhli jsme na místo. Ona už tam nebyla, ale papírek s jejím jménem byl strhnutý a ležel na zemi. "Hele! Podívej se. Někdo ji asi omráčil a odtáhl ji" ozval se Ryuu a ukázal na stopy.
"Vidím" šla jsem podél stopy a doufala jsem že se jí nic nestalo …..a že nebude napíchnutá na jednom z tich kůlů.
"Správně bychom tady neměly bejt. Pamatuješ sensei říkal že , když se někdo ztratí nemáme ho hledat" zamručel za mnou Ryuu.
"No a co! Nezajímá mě to co řekl! Ztratila se moje nejlepší kámoška. Půjdu ji hledat. A ty si tu klidně zůstaň a umři! Mě je to jedno!" vyjela jsem po něm. Ani nevím proč.
"Myslíš že já ji tu chci nechat?! Jdu s tebou" rozhodl se.
"Ok ale buď potichu" krádce jsem se na něho podívala vražedným pohledem
"Dyť jo prosím tě" šeptal. Bylo chvilku ticho, které prořízlo další zaječení. Tentokrát byla daleko blíž. Rozeběhla jsem se.
Viděla jsem jakousi osobu, která se skláněla nad svázanou Eleonor a šíleně se smála. "Nikdo nepřijde! A jenom protože váš hloupý sensei nakázal že pokud se někdo ztratí nemají ho jít hledat. Už je nikdy neuvidíš!" zase se rozesmál.
"To si teda věříš!!" zařvala jsem a praštila ho do spánku.
"Eleonor!" klekla jsem si k ní a odlepila jí pusu. "Auvajs"
"hele nestěžuj si jo?" smála jsem se a rozvázala jí.
"Proč? Proč jste přišli?" zeptala se
"Protože jsi kamarádka a člen našeho týmu" usmála jsem se na ni
"A protože ona je děsný tyran. Sám bych to s ní nepřežil" křivě se usmál. Praštila jsem ho do hlavy. "Jau! Za co to bylo?!" ptal se. Zase jsem ho praštila. "Ok, ok mlčím."

"Tak blahopřeji! Všichni tři ste uspěly!" smál se na nás sensei. "Ty sis prošel. Strachem že se ztratíš v mlze a už se nevrátíš" podíval se na modrou hlavu. Eleonor a Já jsme málem vybuchli smíchy, ale ovládli se. "Ty sis prošla strachem z červů a dalších ohavností" podíval se na mě. "To bylo kvůli tebe?! Málem jsme tam vypustil duši….Teda obsah svého žaludku" obrátil se na mě Ryuu. Jen jsem se na něho zazubila.
"A ty Eleonor si prošla strachem z toho že tě všichni opustí a vykašlou se na tebe…Blahopřeji" zazubil se ještě víc.
"Sensei já vás nemýt ráda" pronesla jsem do ticha
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Gaara vs Itachi

Gaara 46.5% (1116)
Itachi 53.5% (1283)

Komentáře

1 Yuko Yuko | 20. července 2012 v 18:15 | Reagovat

Červíí....T.T Ale píšeš hezky!xD Ale ty červi jsi si vážně mohla odpustit...x.x

2 Maron Maron | 28. července 2012 v 18:33 | Reagovat

Já jsem taky aktivní až po dvanáctej :D

3 NaikoruJ NaikoruJ | Web | 23. srpna 2012 v 23:18 | Reagovat

Psychóóó~ :3 epickej díl, jsem zvědavá na další xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama