Příběh té mladší, díl 2. - Setkání

11. července 2012 v 9:54 | napsala Lisa Tori |  FF Lisa Tori
Probudila jsem se kolem půlnoci, to teda říkal budík na nočním stolku, ale on byl taky celkem dost nespolehliví, takže těžko říci kolik hodin vlastně bylo.
Přelítla jsem očima, teda ted jedním okem, pokoj, kyž jsem si uvědomila že jsem něco zahlédla u skříně.
Měla jsem pravdu zahlédla. Temná postava, ponořená ve stínu noci, no spíš skříně, osoba měla na sobě plášť. Popošel kousek od stínu a ukázal se mi ve měsíčním světle. Byla to tatáž osoba, kterou jsem srazila kdysi na té chodbě hnedka první den školy.

Když tak zapátrám v mysli, tak jsem ho zahlídla víckrát , ale tu myšlenku jsem hned zahnala.
Z nějakého důvodu jsem se té osoby ani nebála, ba naopak uklidňoval mě svím způsobem.
Popošel k mé posteli. Stačil by malí pohyb a mohla bych se ho dotknout.
Snažila jsem se z jeho tváře vyčíst pocity, ale byla tak kamenná že to bylo nemožné. Pomalu zvednul ruku že se mě dotkne.
Přejel mi prsty přes obvaz. Já sama cítila že je vlhký, Takže krev musela prosáknout.
Pomalu mi začal sundávat obvaz. Já se nijak nevzpírala. Na co?
Když mi ho sundal, trochu se zamračil, zajímalo by mě co tam asi mám. Vzal kousek nějaké látky. Navlhčil ji.
Potom jsem cítila příjemný chladivý dotek kolem oka a na víčku. Trochu to bolelo, ale nebylo to tak nesnesitelné jak by si dalo čekat. Ani jednou jsem z něho nezpustila pohled.
Když bylo evidentně všecko v pořádku, tak mi oko obvázal čistým obvazem.
"Bude to všecko dobré, uvidíš" řekl šeptem a políbil mě na čelo.
Když byli skoro u posunných dveří na terasu odvážila jsem se konečně promluvit. "Kdo? Kdo jsi?" zeptala jsem se tichým hláskem
"Nikdo zajímaví" řekl a byl pryč. Dřív než jsem stačila jenom mrknout.
Když jsem se ráno probudila připadalo mi to jako sen, ale byl tady pořád na nočním stolku ten zakrvácený obvaz, který mi připomínal že to sen nebil.

Dva dny jsem si ještě poležela, pak už jsem byla puštěna ven.
Řekla bych vám co se dělo dál ,ale nic zajímavého se nestalo. Takže to všechno přeskočíme a rovnou se přesuneme do dne kdy nás rozdělily do týmů a my čekali na našeho senseie.
Já byla v týmu samozřejmě s Eleonor a k nám byl přiřazen kluk s tmavě modrými vlasy. Spodní vlasy byli dlouhé po ramena, ale ty horná měl ostříhané na ježka.
Otevřeli se dveře třídy. Byl to chlápek se světle hnědými dlouhými vlasy zavázané gumičkou a měl bradku. Jeho oči vyřazovali upřímnost a lásku, ale někde tam byla i schovaná tvrdost.
Přes levou tvář se mu táhla celkem ošklivá jízva.
"Já jsem váš nový sensei Hiroschi Daisuke" řekl svím hlubokým hlasem a sedl si na katedru. "Já vám řekl své jméno teď se mi představíte vy. Řekněte mi za čím v životě směřujete. Chci něco málo o vaší povaze. Povídejte." Mile se usmál. "Tak třeba začnemě tebou" kývl na modrou klučičí hlavu. "Já jsem Shinzaburo Ryuu. Mým přáním je aby tyhle dvě mě nijak nezdržovali při misích. A myslím že do mojí povahy vám nic není" řekl arogantnín hlasem. "Ty jeden malej spratku!" chtěla se na něho vrhnout Eleonor, ale já ji chytla za límec takže se nemohla pohnout z místa. "Uklidni se" sykla jsem na ni a nespouštěla z něho oči. Když se Eleonor uklidnila, tak byla na řadě ona. "Já jsem Eleonor. Příjmení nemám. Jsem nalezenec podobně jako tady Lisa. Mým snem je stát se opravdu silnou a všemi uznávanou kunoichi. Moje povaha. No jsem kamarádská, milá a nesnáším spratky co si o sobě myslí hodně" při posledních slovech se dívala na toho kluka. "Tak to bylo zajímavé. Tak teď ty" řekl a kývl na mě. "Já jsem Lisa Tori Elorien. Tori je prostřední jméno které nepoužívám. Mým snem je najít svoji pravou rodinu a být doopravdy silná a nebýt na nikom závislá. Kdysi mě našly v košíku před domem jen s cedulkou s mým jménem a tímhle kolem kruku" ukázala jsem na náhrdelník. "Moje povaha se moc neliší od ostatních, takže není ani o čem mluvit"
Sensei nám sdělil kdy a kde se zítra máme sejít a s pocitem, že u nás teda moc nepochodil odešel.

Rychle jsem seběhla schody domu a běžela na místo setkání.
Když jsem dorazila na palouček v lese obsazený třemi obrovskými kameny, nikdo tam nebyl. Rozhodla jsem se zatím posadit na jeden z tich kamenů a nechat si myšlenky projít hlavou.

No vidíte! Zapomněla jsem vám říct co bylo vlastně s tím mým okem. Málem bych zapomněla a vy nic neřeknete. Bylo to tak že když jsem odvázala obvaz tak oko bylo uplně v pořádku, jako by se nic z toho nestalo. Já vím divné, ale teď se vraťme k příběhu.

Seděla jsem tam se zavřenými oči a nechala myšlenky volně plynout v mé hlavě, když mě z toho vytrhl něčí hlas.
"Nikdo jiný tady zatím není" Byl to Ryuu.
" Ne" otevřela jsem oči a chladně se na něj podívala.
"No co je? Já taky nejsem moc natšenej že musím být v týmu se dvěma ženskýma, ale nevraždím každého pohledem" křivě se usmál.
"Já nikoho nevraždím pohledem. Já se tvářím neutrálně…Teda aspoň myslím. Nebo nevědomky moje krvežíznivé myšlenky pronikají ven? …Ne to není možné.. Nebo jo…." Uvědomila jsem si že se na mě Ryuu čumí s WTF výrazem. Najednou mi někdo skočil na záda a já málem spadla na zem.
"Sakra co to..?" podívala jsem se na hlavu u mého ucha. "Čau!" zařvala mi do ucha Eleonor.
"Si pako" pronesla jsem s úsměvem a snažila se o to abych zase slyšela. Eleonor seskočila na zem a posadila se na jeden s kamenů se skříženýma nohama.
"Sensei tady ještě není?" zeptala se.
"Ne" zamyšleně jsem se dívala na strom, který mě lákal, abych na něj vylezla. Podlehla jsem a začala na něho šplhat se zápalem osmi vepřu, kteří si jdou pro jídlo.
Sedla jsem si na větev a pozorovala dění kolem. Nevím možná že jsem tam byla pul hodiny, když jsem si všimla že sensei přišel a stojí kousek podemnou.
"Tak týme! ..Moment kde máte Lisu?" zeptal se. Pousmála jsem se a hledala něco co bych mohla senseiovy případně položit na hlavu, když jsem si všimla že se po mé ruce plazý něco velmi nechutného a bílého. "AAAAA ČERV!!!!" začala jsem jančit a z té větve jsem slítla dolu přímo před nohy Daisukeho. Nějak záhadně jsem se na něho podívala a usmála se. "Dobrej" nějak jsem se postavila. Oprášila jsem si kolena a sedla si na zem do tureckého sedu. Chvilku se na mě díval s pozvednutým obočím, pak to vzdal a podívala se po zbytku týmu.
"Tak když už jsem všichni tady můžu vám vysvětlit, jak bude probíhat zkouška" pousmál se.
"ZKOUŠKA?!?!!!" zařvali jsme všichni najednou.
"Ano zkouška. Takže vy tři se budete muset společně dostat z bodu A do bodu B, aby to nebylo tak jednoduché tak po cestě máte nastražené různé pasti, abych měl jistotu že jste to doopravdy proběhli a neoběhli, tak budete cestou sbírat papírky s vašimy jmény. Když se někdo z týmu ztratí, nebudete ho hledat ale budete pokračovat dál. Ten kdo do pul hodiny nedosáhne cíle vrací se zpět na Akademii. Jasné?" něco hledal v kapse
"Ale sensei.." chtěla jsem něco namítnout ale on mě přeskočil. "Žádné odmlouvání. Zkouška začíná…..Teď!" položil na jeden z kamenů budík. Nebo co to bylo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kisame vs Suigetsu

Kisame 57.8% (1105)
Suigetsu 42.2% (807)

Komentáře

1 katt-chan katt-chan | 11. července 2012 v 17:14 | Reagovat

jeste lepsi nez prvni dilek povedene :)

2 NaikoJ NaikoJ | 12. července 2012 v 11:57 | Reagovat

Pěkné ^^ vidim tam sice pár pravopisných chybek, ale jinak zajímavý příběh x3 pokračuj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama