Krev v bouří, kapitola druhá

4. dubna 2012 v 21:47 | napsala Lisa Tori |  FF Lisa Tori
Kapitola druhá

Takže omlouvám se že je to tak pozdě ale nějak se mi nechtělo :D

Měla jsem pravdu moc jsem e nevyspala. Myslím že ty dvě usnuli až někdy v jednu ráno a já
někdy v půl druhé. Když jsem konečně usla, tak mě z něho vytrhl poplach.
Rychle jsem vstala a jen v černém tílku a otrhaných teplácích, které jsem si přivlastnila jako
pyžamo jsem běžela chodbou k hlavním dveřím.
Celá udýchaná jsem vyběhla posledních pár schodů a snažila se zjistit co se děje. Všude tady
byl frmol.

Spousta lidí nosilo buť těžce zraněné nebo polomrtvé občas se našel člověk co se belhal
kolem ale tich bylo minimum.
"Co se tady děje?" odchytla jsem si Akiwaru. Byla hlavní léčitelka.
"Průzkumný tým přišel. Byli napadeni a ještě našli nějaké zraněné vesničany" řekla a už
běžela zase někomu pomoct.
Tak to bude těžká noc. Vzdychla jsem.
A taky že byla. Když se to trochu uklidnilo. Tak jsem musela hned do pracovny na poradu.
Byla tady polovina velitelů, což byl celkem problém. Když jsem vešla do místnosti tak se na
mě všichni hned vrhly a překřikovali jeden druhého. "TICHO!!" zařvala jsem na ně. Uklidnily
se a radši si sedli na svá místa. "Otázky až na konci" zarazila jsem Katumi otevírající pusu.
"Aiko. Můžeš nám vysvětlit co se stalo?" pronesla jsem k dosud zraněnému ale schopnému
mladíkovy, který byl velitelem průzkumného týmu.
Aiko, který dosud mlčel, vzdychnul a dal se do vyprávění. "Všechno probíhalo hladce.
V nějaké staré továrně jsme objevily pár zraněných vesničanů. Vzali jsme je sebou jako vždy.
Když jsme byli skoro u hranice tak si náš všimli a zaútočili. Sotva jsme se ubránily a stihly
utéct, ovšem za nějakou cenu" řekl jedním dechem.
Kývla jsem a obrátila se k ostatním. "Jak vidíte nacházíme se ve velice ošemetné situaci. Je
dost možné že vás sledovaly. Takže Leiko pošli svého jestřába ať prozkoumá okolí. Ostatní
bežte si lehnout než zjistíme víc" řekla jsem jim s hlavou zabořenou v mapách.
Už několikrát jsem uvažovala o možnosti že nás objeví , takže jsem měla pár triků v rukávu
ale nevěděla jsem jestli to budě stačit.
Nevím jak dlouho jsem tam stála ale po nějaké době, někdo zaklepal na dveře. "hmm"
zamručela jsem na znamení že osoba může vejít dovnitř. Byl to Korelak. "Poť se aspoň
trochu vyspat, stejně z toho nic nevykutíš dokud nemáš ani zaručeno že nás doopravdy
našli" prohrábl si rozcuchané černé vlasy. Vzdychla jsem a podívala jsem se mu do tmavých
očí. "Asi máš pravdu" rozhodně měl pravdu, sama nevím co jsem chtěla dělat s tak málo
informacemi. Zvedla jsem se a prošla jsem tiše kolem Korelaka.
"Dík že si mě od tamtu vytáhl a dobrou" řekla jsem před mým pokojem a šla si lehnout.
Ráno jsem se probudila tím způsobem že jsem spadla na zem. Moje oči hned pohlédli na
hodinky které ukazovaly že je jedenáct hodin dopoledne. "sakra!" rychle jsem vstala a
převlíkla se do nějakého normálního oblečení.
Běžela jsem do pracovny, kde už všichni čekaly. "To jste mě někdo nemohl vzbudit?!" řekla
jsem naštvaně. Ostatní se jen nervózně ošily. Sedla jsem si na židli a otočila se k Leiko, která
vypadala ještě unavenější než všichni tady dohromady.
"tak co?" zeptala jsem se. "špatné zprávy" zakroutila hlavou "přicházejí ze severu. Někteří
jsou už tady zbytek dorazí během pár hodin. Jsou plně ozbrojení a v podstatě nezranění, což
se nedá říct o nás" vzdychla.
"dobře. Kolik jich je?" bála jsem se nejhoršího.
"Asi dvě stovky"
To bylo špatné hodně špatné. "Leiko ty se běž trochu prospat. Pak tě budu potřebovat" kývla
a odešla.

Asi hodinu jsme tam stály a vymýšlely plán, když bylo konečně hotovo zbývalo to jenom
uskutečnit.
"Svolejte všechny do hlavní síně" řekla jsem velitelům a nechala je odejít.
Protřela jsem si oči a po chvíli jsem šla do hlavní síně. Stoupla jsem si na dřevěnou bednu a
podívala se na všechny, kteří zde byli.
"Asi většina z vás ví, že před továrnou čekají nepřátelští ninjové a že jich je kolem dvou
stovek. Vím že se můžete bát, ale musíte přemoct svůj strach. Byli jsme zde vysláni proto
abychom zachránily vesnici a to uděláme i když nejspíš všichni zemřeme. Boj, který je před
námi nemůžeme vyhrát a tak si aspoň pamatujte že umíráte pro vesnici. Hlaste se u svých
velitelů ti vám řeknou co a jak" seskočila jsem z krabice a šla se připravit na následující boj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Korelak Korelak | 4. dubna 2012 v 21:53 | Reagovat

Božíííí, super a bůh ví co ještě :D a.. a sem tam já :D

2 katt-chan katt-chan | 5. dubna 2012 v 13:33 | Reagovat

dobry dil .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama